Bezpečnost především

Jak efektivně čelit novým formám kriminality?

Zřídkakdy se v médiích věnuji sociálním otázkám, protože to není oblast, ve které bych se odborně jakkoliv profiloval, ale rád bych zde otevřel téma, které se podle mě stává celospolečenským problémem. Z pozice starosty městské části Praha 11 odpovídám za zajištění bezpečnosti na jejím území, jsem součástí krizového štábu, dostávám hlášení o všech krizových situacích na území městské části a podílím se na jejich zdárném řešení. Pravidelně oceňuji příslušníky Integrovaného záchranného systému za jejich nasazení a ochotu pokládat životy při pomoci druhým. Pražské prostředí má svá specifika a Jižní Město není výjimkou. Na problematická místa naší městské části, nacházející se zejména v těsné blízkosti stanic metra, dohlíží speciální patrola, v ulicích jsou instalovány kamerové systémy. I tak je zajištění bezpečnosti složitou disciplínou a přináší neustále nové výzvy.

Z dat, která od Policie ČR dostávám, mi neunikla skutečnost, že kriminalita se proměňuje a začínají dominovat její nové formy. Dle údajů Českého statistického úřadu některé formy kriminality za posledních 10 let výrazně poklesly, např. krádeže automobilů nebo jejich součástek o 74 %, hospodářská kriminalita (trestné činy z oblasti daní a poplatků, účetnictví, padělání peněz, korupce) o více než 60 %. Naopak prudce přibývá mravnostní kriminality a kybernetické kriminality. Majetkovými trestnými činy s nejvyšším nárůstem byly podvody na fyzické osobě. Zejména na tuto formu kriminality a její rizika bych rád upozornil, a to i z toho důvodu, že celkově je míra objasněnosti majetkové kriminality dlouhodobě výrazně nejnižší ze všech druhů kriminality.

V médiích se v posledních letech často objevují případy jedinců, kteří byli podvedeni, a byly z nich pod různými záminkami vylákány finanční prostředky. Objektivně lze považovat za šokující, že vůbec dochází k situacím, kdy oběť posílá finanční prostředky svému virtuálnímu nápadníkovi, vydávajícímu se za slavného hudebníka, herečku, či veterána z Afghánistánu, a věří tomu, že dotyčný chce přicestovat a vstoupit do společného manželství. Samozřejmě tyto příběhy v médiích rezonují, protože jsou neuvěřitelné ve své naivitě, ale mnohem více je těch méně viditelných, příběhů obyčejných lidí, kteří se nechají obdobně zneužít. Jde například o sofistikovanější podvody prostřednictvím různých zpráv a telefonátů předstírajících, že náš příbuzný je v problémech a potřebuje poslat určitou finanční částku. Samozřejmě, že když rodič obdrží zprávu typu „Ahoj mami/tati, toto je moje nové číslo, můj telefon je rozbitý.“, představuje dobrou vstupní bránu pro podvodníky, aby vylákali peníze z rodičů, kteří pochopitelně chtějí svému dítěti pomoci. Ale připadá mi zvláštní, že někdo reaguje na to, že mu například zavolá člověk, který se představí jako příslušník policie, přičemž přesvědčí dotyčného, že mu má přinést ke stanici metra půl milionu korun, které schraňuje doma pod matrací, a dotyčný mu je opravdu přinese, aniž by ho zarazilo, že je má předat někomu, kdo je potetovaný od hlavy k patě a ve velmi ošuntělém oblečení. Přesto mu své peníze dá, případně je dle instrukcí vloží do Bitcoinmatu.

I když lze považovat tyto příběhy za zarážející, nemůžeme je přehlížet nebo se jim smát, naopak bychom se měli pokoušet čelit této rostoucí kriminalitě. To, že mezi námi jsou zranitelnější lidé nebo méně orientovaní, ať už s ohledem na věk, na to, co prožili, a celou řadu dalších okolností, si jako starosta uvědomuji, a proto spolu s kolegy z radnice Prahy 11 připravujeme několik programů, které by měly zejména seniorům, ale nejenom jim, pomoci rozpoznat rizikové situace. Kromě jiného mi ale v poslední době dochází, že zásadní roli hraje také všímavost okolí. Může se samozřejmě jednat o jednorázové podvody, ale v mnoha případech oběti, které někam posílají své peníze, je posílají dlouhodobě a opakovaně, a tyto podvody trvají třeba půl roku, či déle. Okolí těchto lidí by si mělo všímat a zachytit signály, že se něco takového děje, a měli by zasáhnout. Tudíž řešením není jen naučit např. seniory, jakožto potenciální oběti, rozpoznat nebezpečí, ale rovněž naučit jejich okolí, aby si uvědomilo, že jejich blízcí jsou možnými terči podvodného jednání, hovořili o tom s nimi a dostatečně hlídali, že se nestanou oběťmi podvodu.

Mám pocit, že skutečnost, že máme kolem sebe dospělé zranitelné jedince, naše společnost podceňuje. Zásadní otázkou je, kdo by prevenci měl řešit a jakou formou, protože se nejedná o jednu konkrétní skupinu občanů, např seniory. Jedná se i o osoby v produktivním věku, vzdělané, soběstačné. Zda existuje nějaký společný jmenovatel, který skupiny potenciálních obětí spojuje, například osamělost, sociální izolace nebo důvěřivost. S pomocí odborníků na tuto oblast je tedy třeba přesně identifikovat skupiny potenciálních obětí, stanovit cesty, jak je oslovit a poskytnout jim dostatečnou osvětu a podporu. To je jednou z věcí, kterým se chci jako starosta věnovat, protože se to týká našich spoluobčanů a s kolegy jsme si řekli, že budeme hledat cesty, jak je před těmito riziky varovat a pomoci jim, aby se nestali oběťmi.

Další oblastí kriminality, která narůstá, je kybernetická kriminalita. S ní mám bohužel čerstvou zkušenost, protože MČ Praha 11 se v srpnu letošního roku stala obětí pokusu o kybernetické narušení informačních systémů. Systémy sice pokusu o zcizení dat odolaly, nedošlo k jejich úniku, nicméně odstraňovaní následků tohoto útoku bylo náročné a zaměstnalo IT odbor městské části a odborníky ze softwarových firem spolupracujících s městskou částí po dobu několika týdnů. Po tuto dobu byl narušen chod celého úřadu MČ Praha 11. Řešení a vyšetření tohoto bezpečnostního incidentu si ovšem žádalo nejen spolupráci s IT experty, ale i s orgány činnými v trestním řízení a pověřenými osobami, které dohlíží na ochranu osobních údajů.

Kriminalita se prostě proměnila v čase a s rozvojem moderních technologií nastupují její nové formy. Společnost by si to měla uvědomit a já si nejsem si jist, zda tomu tak opravdu je. Samozřejmě máme bezpečnostní alarmy, kamery, patroly, které hlídají majetkovou kriminalitu, ale měli bychom začít aktivně řešit i prevenci směrem k těmto novým podobám kriminality a zjistit, co vlastně může za to, že se tolik rozvíjí. Zda je příčinou nedostatečná osvěta v této problematice nebo nedostatečná finanční či digitální gramotnost obětí. Zda v dnešním světě vůbec dokážeme rozpoznat všechny hrozby, např. fiktivní e-shopy, které se tváří jako ty, které běžně využíváme, fiktivní nahrávky, které nás hlasem našeho nadřízeného přimějí zaplatit fakturu podvodníkovi, podvodné e-maily o tom, že software našeho počítače je zastaralý a je nutné ihned zakoupit novější verzi, tedy jak poznat, co je, nebo není skutečné, a jak si to ověřit.

Je zřejmé, že nové podoby kriminality představují hrozbu pro společnost jako celek, a tedy i pro obyvatele naší městské části, a proto je i naším úkolem hledat cesty, jak jim čelit.