To nejhorší v nás

Paní Gebauerová už ví, že EET je ten správný bič na podnikatele. Buď chytrý. Buď jako paní Gebauerová.

Včera ráno jsem si do metra vzal Metro, abych si početl, co je nového, a hned jsem měl zkažený den. Kromě toho, že se tam naparovala primátorka Krnáčová, co všechno pro Prahu zařídila, tak mi náladu vzal hlavně „dopis čtenářky“.

Paní v díle „Elektronické poklady ano a s vykřičníkem“ horuje pro urychlené zavedení EET. Představte si to, má svůj oblíbený bylinkový krámeček a dosud nikdy jí nenapadlo chtít účtenku. Když však slyšela litanii majitelky na EET, tak se v ní najednou probudila touha po pořádku. A hned se ukázalo, že ta ženská je fakt podvodnice, protože nevypisuje pokladní bločky! Takže jen houšť a větší kapky, ať už je konečně pořádek! Oblíbený krámeček sice zavře, ale co už? Za lepší zítřky to uvědomělým občanům stojí.

Tajně doufám, že žádná Alena Gebauerová neexistuje a jde jen o propagační PR text, který se pouze tváří jako příspěvek do listárny. Bohužel pravděpodobnější je, že jde o realitu všedního dne v České republice v roce 2016. Lidé zřejmě bytostně touží po tom, aby státní moc kontrolovala a tím ovládala druhé. Neuvědomují si přitom, že to nevyhnutelně znamená, že jednou bude ovládat i je.

Premisa „Kdo nic nedělá, nemá se čeho bát.“ je klíčem i od vašeho domu, vašeho soukromí a vašeho života. S jídlem totiž roste chuť a platí to i o státní kontrole. Plánovači potřebují vykazovat činnost a to je nutí vymýšlet stále nové regulace. Stát bobtná a efekt se stupňuje. Ročně se přijímají stovky nových právních předpisů. Vsadím se, že nikdo z vás s jistotou neví, co všechno podle zákona musí.

Klíčem k úspěchu je dávkovat nové předpisy hezky salámově. Aby vždycky dopadly jen na menší okruh lidí a aby se to těm ostatním prodalo jako nezbytnost napravující křivdy ve společnosti. Paradoxně poptávka po sílící regulaci roste. Samotného by to nikoho nenapadlo, ale když už je téma na stole, najednou je každému jasné, že se bez nového zákona neobejdeme.

Pokud se má něco změnit, lidé se musí začít ptát nikoliv: „Co by ještě všemocný stát mohl regulovat?“ nýbrž „Co všechno by dobrý stát regulovat nemusel?“ Schválně to někdy zkuste.

Pokud se nic nezmění, tak nám hrozí, že dopadneme jako ve slavné básni Martina Niemöllera: „Když přišli pro komunisty, mlčel jsem. Nebyl jsem přeci komunista...“

Těšíte se tak jako já na Elektronickou Evidenci Nákupů? Ta je totiž velmi potřebná. Tušíte vůbec, kolik lidí zatajuje část svých příjmů a neplatí z nich daně? Co když je to právě váš soused?! Jen nepoctivec by se mohl chtít vykrucovat. Kdo nic nedělá...