Otroci předpisů

Minule jsem psal o bující džungli legislativních norem u nás. Dnes si ukážeme, jak taková džungle vypadá v praxi.

U nás v Krči se má stavět nový obytný komplex – několik vcelku střízlivě vysokých bytovek a vedle nich pár rodinných domů. Pozemek je již dávno v soukromých rukách a projekt odpovídá omezením daným stávajícím územním plánem. Proběhla nějaká jednání s místními, původní plány se upravily tak, aby zohlednily připomínky (zejména na dopravní obsluhu).

Vyvstal však nový problém. Jedna ze dvou přístupových cest protíná vzrostlou alej topolů, které na místě stojí. A co hůř, prostorové uspořádání předpokládá, že bude muset padnout nejen jeden nebo dva, ale rovnou velká část těchto stromů, protože na místě je třeba vybudovat parkoviště.

Zástupce investora tvrdí, že oni ta parkovací místa vlastně nepotřebují, že by jich i tak bylo dost. Ale stávající stavební předpisy pro Prahu (OTP, Vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy) hovoří jasně a koeficient pro počet parkovacích míst určují nekompromisně.

Člověka znalého místní situace by napadlo: „No tak to parkoviště posuňte až za ty topoly, kde je dneska to škvárové hřiště.“ No jo, jenže i když jde o pozemek stejného majitele, tak v územním plánu už je označený jako plocha veřejného vybavení a nikoliv území pro obytnou zástavbu, takže předpisy nedovolují postavit parkoviště tam, to musí být součástí zastavovaného území.

Zbývá třetí možnost – přeskládat nějak objekty uvnitř areálu tak, aby to vyšlo. Jenže to taky nevychází, protože byl dán koeficient zeleně 0,63 a betonová plocha parkoviště s tím nějak nejde dohromady.

Přijdou tedy ke slovu motorové pily? Investor sice nabízí vysazení nové aleje o kus výš ve svahu, ale ta poroste desítky let, takže žádná sláva. Místní jsou samozřejmě naštvaní a budou zřejmě ve spolupráci s naší radnicí proti záměru usilovně bojovat. Ono to řešení samozřejmě má: „Snižte počet pater nebo se vzdejte jedné bytovky a hnedka vám to vyjde.“ Nemyslím si ale, že by to majitel s úsměvem přijal.

Ptám se, proč není možné, aby nastoupil zdravý rozum a mohlo dojít k rozumné dohodě a výjimce z předpisů, když pro to existuje tak zásadní důvod, jako je ochrana vzrostlé zeleně ve městě? Resp. dobře vím, proč to možné není. Proč si žádný státní úředník nevezme na triko, že by literu zákona do písmena nedodržel. Po zásluze by na to brzy doplatil. Ale je to skutečně stav, ve kterém chceme být? Sešněrováni legislativou a zcela odkázáni na její doslovný výklad?