Nová vláda vzniká pomalu a nadělá se kolem toho spousta humbuku. Není tedy divu, že se objevují návrhy, jak proces vylepšit a urychlit. Mohou však nadělat víc škody než užitku.
Ve středečním vydání deníku Metro mě zaujal dopis pana Hardtburga, kterému se nelíbí průtahy při sestavování nové vlády a nabízí vlastní návrh řešení, jak do budoucna předejít tahanicím a umožnit hladký vznik vlády.
Nápady se cení, nemohu si však pomoci, tyto jdou špatným směrem. Zvednout volební klauzuli z 5 na 10 % a omezit tak podstatné části populace šanci mít vlastní zástupce s jejichž názory se mohou ztotožnit, jde zcela proti smyslu demokracie. Jak říkal Masaryk – demokracie je diskuze. Vedou ji volení zástupci v parlamentu a čím více občanů z ní v zájmu jakési efektivity vyloučíme, tím horší budou výsledky. Samozřejmě, že nejrychleji vždy rozhoduje jeden „osvícený diktátor“, zatímco čím více je názorů, tím více je i hašteření. Zákony však platí pro všechny, a proto je třeba pro ně najít ve společnosti co největší shodu.
Ještě horší je návrh, aby směl vládu sestavovat ten, kdo získá ve volbách 32 procent. Už to, že stačí většina jediného poslance a je pak možné „silou“ protlačovat zákony, na kterých není mezi lidmi všeobecná shoda, je problematické. A to bychom měli omezit ještě víc a umožnit zástupcům pouhé jedné třetiny voličů rozhodovat o všech ostatních? Benjamin Franklin kdysi ironicky glosoval, že demokracie je, když dva vlci a jehně hlasují o tom, co je k večeři. Tento návrh by dokonce umožnil, aby jeden vlk rozhodoval o dvou jehňatech.
Naši politici by vskutku mohli dělat mnoho věcí lépe a rychleji. A díky za každý příspěvek do veřejné debaty s návrhem na zlepšení, který svědčí, že dotyčnému není politika lhostejná, což je vůbec nejhorší. Přesto však víc než kde jinde platí – dvakrát měř a jednou řež. Pozor na rychlá řešení, nebývají vždy správná.
