Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Totalita v nás (1)

Tu správnou totalitu jsem nezažil. Rozum jsem začal brát na začátku sedmdesátek, spolu se začátkem husákovské normalizace. Režim to byl dusný a sterilní, ale ta správná totalita to nebyla.

Tu správnou totalitu jsem nezažil. Rozum jsem začal brát na začátku sedmdesátek, spolu se začátkem husákovské normalizace. Režim to byl dusný a sterilní, ale ta správná totalita to nebyla.

Husákovský režim vyžadoval od občanů veřejné akty loajality (účast na Prvním máji, na brigádách akce Z...), ale do hlav se jim už vlomit nepokoušel.

Doktor Husák nebyl hloupý a věděl, že by mohly nastat situace, kdy by ani sovětské tanky nebyly dost a on by mohl přijít nejen o své místodržitelské křeslo (formálně se to jmenovalo generální tajemník KSČ a prezident republiky), ale i o ten protektorát (správně se tomu říkalo Československá socialistická republika) jako takový.

Ta správná totalita se nespokojí s formálním aktem loajality – chce stvořit svého člověka, který v ni věří, je s ní vnitřně propojen. Takovou totalitu zažili v padesátkách mí rodiče, já už ne.

Husákovský režim (už fakticky bez Husáka) padl spolu se sovětskou koloniální nadvládou ve Střední Evropě. Nastal čas divoké a nespoutané svobody let devadesátých. Byla to krásná a opravdu svobodná doba, kdy byla společnost opravdu otevřena mnohosti názorů. Slovo pluralita tehdy až zahlcovalo média - a nebyla to formalita.

Kdo tu dobu nezažil nebo si ji už nepamatuje, ať si pustí pár dílů České sody a diví se, co tehdy dokázala vyprodukovat dnes zcela prudérní Česká televize. Byl to humor třeskutě dravý, nekorektní a občas tak černý, že snad někdy před tím musel česat bavlnu kdesi v Jižní Karolině.

Dobré věci ale zpravidla netrvají příliš dlouho a s přelomem tisíciletí přituhlo.

Devadesátky a mluvící hlavy

Jisté je, že kromě slova pluralita používaly devadesátkové mluvící hlavy s oblibou slovní spojení „totalita v nás“. Vyprávěly nám, že jsme vlastně nedokonalí, mentálně postižení totalitou minulého režimu, ze které stejně nedokážeme vystoupit. Vyprávěly o tom, že překonat totalitní mentalitu dokáže jen pár vyvolených, jen elita...

Nejdřív jsem nechápal, ale časem mi došlo, že ta „elita“ mají být oni, že oni budou rozhodovat, koho do té „elity“ přijmou a my ostatní jsme plebs, který, který bude poslouchat a věřit.

Nějak to celé zavánělo elitářstvím a totalitou – totalitou v nich.

Každá totalita potřebuje ideologii, jinak by nemohla být totalitou. Společnosti může vládnout úzká vrstva pragmatické oligarchie nebo vojenská junta, ale bez ideologie penetrující nějakých dvacet nebo spíš třicet procent společnosti jsou takové režimy nestabilní a sotva přežijí své tvůrce.

Totalita mluvících hlav z devadesátek svou ideologii importovala ze Západu. Převzala lidskoprávně-zelené blouznění euro-americké liberální levice, která ve skutečnosti vůbec není liberální. Je neomarxistická v nejlepších tradicích Frankfurtské školy.

Ono se to na první pohled ani pamětníkovi nezdá, ale proti dostavbě Temelína bojující Jihočeské matky (za veřejné peníze z Horních Rakous) vznikly v březnu 1992.

Kjótský protokol byl podepsán v prosinci 1997 - a to už byla klimatická panika šířena hezkých pár let. Pozdější první klimatický guru Al Gore v té době místoprezidentoval Bilu Clintonovi a usilovně se na celé věci podílel.

Transparency International nám už v té době vykládala, jak jsme zkorumpovaní. Vyvozovala to ne ze statistiky, ale z obecného pocitu v populaci a my jsme jí to naivně žrali.

A už jsme tehdy poslouchali neuvěřitelné historky o politické korektnosti za Atlantikem a nevěřili jsme, že by snad i tady…

Od poloviny devadesátých let se tak začala zvolna prosazovat nová vládnoucí třída – třída těch uvědomělých a vědoucích, třída těch, kteří vědí, co je pro nás dobré a správné lépe, než my sami.

Tam to celé zase začalo a my už třetí desetiletí můžeme pozorovat narůstající polarizaci společnosti - nejdřív plíživou, kdy jsme jen někteří slyšeli trávu růst, až po tu dnes vědomě dovedenou až do podoby kulturní války.

Jsme tu opět my, co chceme být sami za sebe a oni, kteří by chtěli být za nás všechny. Je to tak trochu jako za Husáka a jeho normalizace, jen ti „správní“ se už nepoznají podle vlastnictví červených knížek (přesněji stranických průkazů) v kapsách sak.

Raději bez plurality

Demokratická společnost se z podstaty věci vyznačuje pluralitou názorů a ochrana této plurality je jedním ze základních prvků demokracie.

Pokud žijeme v zastupitelské demokracii, pak tato musí zastupovat všechny, tedy i marginální názory a jakákoli snaha o ostrakizaci kohokoli tento systém rozbíjí.

Jedna z věcí, která vypovídá o stavu společnosti, ale také ji formuje, je jazyk. Povšimněme si frontálního útoku na jazyk ze strany aktivistů politické korektnosti nebo transgenderu. Když čteme, že někdo použil slovo na N (ano, je to negr) vzpomeňme si na Orwela a na slova a jména, která se nevyslovují.

Zajímavou kategorií jsou módní slova. Povšimněme si, že kdysi tak módní slovo pluralita už nejen že není módní, ale dokonce zcela zmizelo ze společenského diskursu.

Od časů přijímané mnohosti názorů jsme prošli procesem, na jehož konci je stav, kdy se jednotlivé názorové skupiny slily do větších celků a soustředí se podél názorového zlomu mezi progresivismem a konzervativismem. Ne snad, že by názorové rozdíly na té či oné straně zlomu zanikly, ale staly se méně závažnými, byly utlumeny ve prospěch dominantního názorového rozporu.

Výsledkem je, že společnost se jeví jako názorově dualistická.

Vědomě vedeme střet o hodnoty (progresivní, či konzervativní) a už méně vědomě o strukturu společnosti jako takové.

Fakticky jsme se rozdělili na ty, kteří přijali ideologii nové politické třídy a na ty ostatní, kterým je to částečně jedno a částečně tvoří opozici vůči snahám vytvořit jednobarevnou společnost.

V Čechách to začalo účastí Zelených v Topolánkově vládě (2006-2009). Na lidi jako Džamila Stehlíková nebo Dana Kuchtová (mimochodem jedna Jihočeská matka), nedej Bože Kateřina Jacques jsme se dívali jako na partu exotů, jenže když se podíváme na současnou politickou scénu, tak se tihle někdejší exoti zdají být až nezajímaví, neb zapadnou v davu stejných nebo radikálnějších. A až na výjimky to jde napříč stranami.

Když římský císař Theodosius I. (+395) prohlásil křesťanství za jediné v říši přípustné náboženství, nastolil v Evropě křesťanskou totalitu, která trvala až do chvíle, kdy Martin Luther přibil na vrata kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí (1517).

Evropská společnost s reformací fakticky přijala názorovou pluralitu.

Trvalo ještě dvě stě let, než pluralitu názorů explicitně formulovali osvícenci, ale už přijetím reformace vznikla otevřená společnost. Ta otevřená společnost, o které posléze píše Karl Popper (+1994), která zažila hospodářský a sociální pokrok, jaký v jiných společnostech nemá obdoby. Střet idejí se ukázal být motorem sociálního a ekonomického pokroku.

Budiž řečeno, že účast v první linii tohoto střetu byla dána jen nemnohým. Byla dána intelektuálním elitám. Ty zahrnovaly politickou třídu, akademickou sféru a v průběhu času čím dál víc sílící vrstvu mediálních specialistů - novinářů.

Příběh konce monopolu

Profese novináře byla po dvě staletí výlučná. Dávala jejímu vykonavateli privilegium oslovit široké publikum a formovat jeho názory – a především ho řadila k vládnoucí třídě. Z hlediska hmotného patřila vždy většina novinářů k „navoněné bídě“, ale existuje i kapitál prestiže, který umožňuje i tomu, kdo má hluboko do kapsy prožívat sladký pocit výlučnosti, případně sounáležitost s těmi až úplně nahoře.

Každý monopol má ale své předpoklady a své limity. Monopol žurnalistů vyrůstal z relativní nákladnosti tvorby fyzických médií - novin, časopisů... a ještě větší nákladnosti provozování rozhlasu či televize.

S přelomem tisíciletí ale přišla revoluce komunikačních technologií. Otevřel se širý svět internetu, který změnil planetu v digitální vesnici.

Internet s sebou přinesl sociální média, která fakticky lámou monopol žurnalistické kasty. Publikovat na sociálních sítích dnes může prakticky kdokoli a do jisté míry i cokoli.

Třída mediálních profesionálů tu vede marný boj o zachování svého monopolu – a co je podstatné, o svou příslušnost ke společenským elitám.

To je jedna větev našeho příběhu, která vypráví o ztrátě pozic části elity.

Autor: Radek Šebesta | úterý 6.8.2024 11:55 | karma článku: 15,65 | přečteno: 296x
  • Další články autora

Radek Šebesta

Žába na paměti

Totalita má různé podoby a různé ideologie, ale kupodivu různé totality mají shodné atributy - zmanipulování výkladu dějin, potlačení diskuse nad dějinami národa a jejich smyslem, k nim patří.

29.8.2024 v 11:55 | Karma: 18,44 | Přečteno: 336x | Diskuse | Politika

Radek Šebesta

Totalita v nás (2)

Je to doba, kdy nastupuje poválečná generace, doba války ve Vietnamu a sexuální revoluce, doba relativizace tradičních hodnot a rozvolnění určitého morálního dozoru, který vykonávala společnost sama nad sebou.

7.8.2024 v 11:55 | Karma: 13,76 | Přečteno: 272x | Politika

Radek Šebesta

O věcech veřejnoprávních

Skončilo první dějství parlamentní tahanice o koncesionářské poplatky. Budou ještě další dvě, ale dá se očekávat, že vláda nakonec na sílu prosadí svou.

5.8.2024 v 11:55 | Karma: 26,40 | Přečteno: 477x | Diskuse | Politika

Radek Šebesta

Zlato, BRICS a chůze po laně

Ekonomika Západu je minimálně od konce druhé světové války poháněna inflací. Je to vědomý stav, se kterým nejen že se elitám nechce nic dělat, ale považují ho za přirozený. Aspoň jim při tom lid příliš neztloustne.

13.9.2023 v 10:20 | Karma: 20,16 | Přečteno: 406x | Diskuse | Politika

Radek Šebesta

Estrogen v politice

Dobří holubi se prý vracejí i v médiích a politice. Po drahné době mlčení se z mediálního stínu vynořila Miroslava Němcová. Od podzimu 2020, kdy usedla v senátu, se nám nějak vytratila z médií, až zase teď...

11.9.2023 v 11:48 | Karma: 23,40 | Přečteno: 475x | Diskuse | Politika
  • Nejčtenější

Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese

9. prosince 2024  9:39,  aktualizováno  14:34

Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....

Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka

7. prosince 2024

Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...

Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo

3. prosince 2024  15:18,  aktualizováno  4.12

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...

Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl

8. prosince 2024  11:42,  aktualizováno  20:39

Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....

Došly nám síly. Česká specialistka na cupcaky zavírá svůj obchod

4. prosince 2024

Lenka Hnidáková, průkopnice cupcaků v Česku a autorka dvou knih o těchto dezertech, zavírá svůj...

Na seznamu zakázaných látek už HHC nebude, legálně ho ale koupit nepůjde

11. prosince 2024  5:05,  aktualizováno  15:59

Přímý přenos Rozšířit seznam zakázaných látek navrhl vládě ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Na seznamu...

Rakev v plamenech. Povstalci zapálili hrobku Asadova otce Háfize

11. prosince 2024  15:52

Syrští povstalci ve středu zapálili rakev s ostatky syrského exprezidenta Háfize Asada, otce...

Seniorka se zasekla ve štaflích a volala o pomoc. Vysvobodila ji policie

11. prosince 2024  15:48

Jednaosmdesátiletá seniorka z Prahy se zasekla na štaflích a nemohla dolů. Hlídky ji nalezly podle...

Kreml bagatelizuje oslabení na Blízkém východě. Prioritou je Ukrajina, říká

11. prosince 2024  15:25

Kreml bagatelizoval možné oslabení vlivu Ruska na Blízkém východě po pádu syrského diktátora Bašára...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 51
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1170x
Zase jeden z těch, co vidí svět ze své "žabí" perspektivy. Je spíše objektem než subjektem dějin a to ho vede k víře, že je lépe věřit v selský rozum, než abstraktní ideje.

Seznam rubrik