Perpetum mobile na zelenou politiku

Existoval a asi nadále existuje systém utajovaných smluv na financování sítě „zelených“ nevládních organizací.

V uplynulých cca deseti dnech nás mediální svět doslova ohlušoval zprávami a komentáři na téma nástup Donalda Trumpa do Bílého domu. Téma to je a bude nepochybně zásadní, neb se v tuto chvíli zdá, že se obrací politický i ekonomický sentiment světa.

Škoda jen, že nám v tom mediálním víření bubnů zapadla jedna zpráva o tom, jak se takový sentiment uměle vytváří.

22. ledna přinesl účet Tomáše Zdechovského na síti X a také Echo 24 a Forum24 zprávu, která by za okurkové sezony svou brizancí nejspíše vytloukla okna vládních budov napříč Evropskou unií - tedy, alespoň by měla.

Frans Timmermans, neblahé paměti první místopředseda evropské komise (2019 až 2023), nechal v době svého úřadování přes systém utajovaných smluv financovat síť „zelených“ nevládních organizací, které se věnovaly (a věnují) „zelenému“ lobbingu, jak v „Bruselu“, tak v jednotlivých státech Evropské unie - například v Čechách by mělo jít minimálně o organizace Arnika a Zelený kruh.

Z peněz fondu LIFE (tedy unijních peněz na zelené projekty) nechal Timmermans fakticky financovat poptávku po své vlastní politice. Za peníze daňových poplatníků nechal pan místopředseda manipulovat s veřejným míněním těchto poplatníků. Když to řekneme natvdo, pak za peníze i z našich daní se nám pan místopředseda pokoušel vymývat mozky. A pokud to řekneme úplně naplacato, pak z nás Frans Timmermans za naše peníze nechal dělat blbce - z některých úspěšně.

Takové politické perpetuum mobile to bylo. Frans Timmermans měl (a jistě stále má) své „zelené“ náboženské přesvědčení. Ne snad, že by s ním všichni souzněli, ale to nevadilo, neb za peníze i těch „nevěřících blbců“ platil lobing, který vytvářel zdání, že právě po tom „zeleném“ náboženství všichni prahnou - i ti „nevěřící blbci“. A tak mohl z věřících i nevěřících ždímat další peníze na své „zbožné“ skutky a další podporu lobingu…

Nakonec to v roce 2023 začalo přeci jen trochu drhnout a Frans Timmermans se vrátil domů do Nizozemí. A kromě katastrofy zvané Green Deal po něm zbyl ještě ten právě nalezený kostlivec ve skříni.

O čem ten kostlivec svědčí? Jaké vyvolává otázky?

První otázka je o politické zodpovědnosti, druhá je o tom, koho vlastně zastupují nevládní organizace.

Pokud jde o politickou zodpovědnost, pak by z Franse Timmermanse měla být politická mrtvola a neméně politicky mrtvá by měla být i jeho někdejší unijní nadřízená Ursula von der Leyen.

Realita je ovšem taková, že Frans Timmermans zatím v poklidu předsedá jedné z frakcí v Nizozemském parlamentu a Ursula von der Leyen, která byla znovu dosazena do čela Evropské komise, nás právě dnes (29.1.) obšťastnila vyhlášením ekonomického plánu unie na příštích pět let.

Skoro se chce říci, že nám paní předsedkyně k čínskému novému roku nadělila eurounijní pětiletku.

Na tu politickou odpovědnost nejspíš ani v jednom z případů nedojde.

A pak je tu ona otázka neziskovek. Za čí peníze, a tedy pro koho pracují?

Pokud za unijní peníze prosazují osobní zájmy jejích vrcholných představitelů, je to politická mizérie prvního řádu.

Ovšem může být i hůř. Financování nevládních organizací je věc mírně řečeno neprůhledná. Nedá se vyloučit, že tyto organizace financují cizí, ne úplně přátelské mocnosti, které jejich pomocí rozkládají politický systém a hospodářství eurounijních států.

Stav obého v jednotlivých státech i unii jako celku by tomu dost nasvědčoval.

A je tu i třetí otázka. Koho vlastně reprezentují politické špičky unie?

V jakémkoli státě či soustátí by politické špičky měly reprezentovat politický národ, jakkoli ten může být jen tenkou vrstvou oligarchie.

V demokratickém státě je politickým národem lid - všichni občané. Na to, že by eurounijní politická třída reprezentovala své občany to zrovna nevypadá. Výraz „demokratický deficit“ je s fungováním eurounijních struktur spojen už dlouho.

Zdá se, že v Evropské unii politická třída v tom lepším případě zastupuje samu sebe, v tom horším cizí, nepřátelskou moc.

Jako dějinný optimista se raději držím toho, že politický národ Evropské unie je právě jen ona tenká vrstva oligarchie.

A co na to my ostatní - prostí poddaní?