Začíná Antropocén, nová "lidská éra" planety Země?

Člověk by si možná měl uvědomit, jak silným vlivem ve skutečnosti je... V tomto článku se pokusím uvést zásadní pojmy debaty o uvažovaném historickém mezníku, sahající od duchovna po geologii.

(článek na téma:Horizont budoucnosti)

Už od 19. století vědci mluví o nutnosti přehodnotit naše chápání geologie a navrhují termíny jako "Anthropozoikum" nebo "Homogenocén", výraznější debaty pak začínají v 60. a 80. letech, kdy se poprvé objevuje dnes uznávaný termín Anthropocén, pocházející z řeckého Anthropos (člověk) a -cene (nový).

Tento posun v uvažování je v míře vlivu na kulturu považován za jeden z nejzásadnějších v historii a i kdyby nakonec k jeho zavedení nedošlo, vyzývá k zásadním a zajímavým úvahám a pravděpodobně bude už navždy součástí debat o roli člověka v přírodě...

Zda skutečně dojde k oficiálnímu zavedení Antropocénu budou vědci uvažovat na geologickém kongresu 27. srpna 2016 v jihoafrickém Kapském Městě. S Antropocénem je spojeno mnoho kontroverzí a nejasností, soupeří několik různých teorií a není jasné, která z nich má největší možnost ho definovat. Už samotná datace začátku nové éry je složitá:

Nejčastěji bývá umísťován do období mezi vrcholem průmyslové revoluce (zhruba polovina 19. století) a první jaderné exploze v roce 1945. Další studie vidí začátek Antropocénu například v roce 1610 (kdy vliv evropských kolonistů a dobyvatelů navždy proměnil povahu obou amerických kontinentů a následně i celé planety), jiné studie zase hledají Antropocén v nejstarších záznamech dalekosáhlého vlivu člověka na přírodu (zemědělství, osídlení, lov, domestikace) zhruba po konci poslední doby ledové - v takovém případě by termín Antropocén prakticky nahradil Holocén.

Jaké jsou (a budou) stopy člověka?

Pro vymezení Antropocénu je nutné uvažovat o dvou otázkách:"Lze oddělit vliv člověka od vlivu přirozených dějů v přírodě, jak ji dnes chápeme?" a dále "Budou stopy tohoto vlivu rozpoznatelné v geologické historii planety ještě za miliony let?"

Odpověď na první otázku není jednoduchá a zasahuje do mnoha dalších oborů, protože v současnosti dochází mimo jiné i k mohutnému přehodnocování významu slova "příroda", ale většina vědců se shoduje na tom, že některé projevy lidské činnosti budou vždy výrazně jiné, než čeho by byla schopna příroda sama.

Druhá otázka má jednodušší odpověď, protože už dnes víme o mnoha stopách, které planeta ponese možná až do svého zániku (nemluvě o tom, jak ji ještě lidstvo ovlivní v budoucnosti). Tyto nesmazatelné stopy se dají nepřesně rozdělit do zhruba čtyř kategorií, které se ale navzájem ovlivňují:

1) Masivní zásahy do složení půdy a geografie: Radioaktivita z úložišť odpadu jaderných elektráren, stopová množství chloru a rtuti, následky intenzivního průmyslového zemědelství a agresivní krajinotvorby, plošné úpravy energetických cyklů jako jsou přehrady, doly, dálnice nebo města a v neposlední řadě i zbytky těžkého průmyslu a spotřeby (například nové "horniny" vzniklé z odpadového plastu, zvané plastiglomeráty).

2) Vliv na život na planetě: Především probíhající šesté vymírání druhů a s ním spojený rozpad biodiverzity (vymírání nyní probíhá 10 tisíckrát rychleji, než přirozenou cestou a nemá jiné vysvětlení, než vliv člověka na různé ekosystémy), dále umělé šíření různých druhů živočichů i rostlin, pozůstatky po geneticky upravených organismech a biologických experimentech, následky domestikace a křížení, plantážní a nepřirozená křehkost rostlinných monokulturních porostů, téměř prázdné oceány (nejdříve vymírání korýšů, korálů a planktonu, poté všech větších druhů v potravním řetězci) a fosilie mrtvých živočichů jejichž úhyn nelze vysvětlit jinak, než vlivem různých průmyslových katastrof nebo nahromaděním toxických látek.

3) Globální oteplování: Vymizení ložisek fosilních paliv a jejich přetavení v obrovské změny složení atmosféry, zvýšení hladiny oceánů a jejich kyselosti, vyčerpání podzemních zásob vody, extremizace počasí (prožíváme už nyní největší počet požárů, superbouře, sucha a záplavy, které zanechávají další a další vrstvy nezaměnitelných stop), nepřirozeně rychlé pohyby ledovců a v neposlední řadě také zbytky našich pokusů nějak globální oteplování řešit (pokud například dojde k pokusům o geoinženýrství).

4) Samotný druh Homo Sapiens a jeho případní potomci: Lidský druh zanechá obrovské množství stop sám o sobě, například v podobě migračních cest mezi kontinenty a zdroji živobytí (které jsou podobné už tisíce let, ale díky migrantské krizi je budou využívat stovky milionů lidí), fosilních pozůstatků (na planetě odhadem žilo v dosavadní historii něco přes 100 miliard lidí) a také záznamů o našem problematickém soužití s dalšími druhy hominidů (osud Homo Neanderthalensis je jen jedním z mnoha)... Pokud do této kategorie počítáme i vize transhumanistů a singularistů, bude mít lidstvo téměř nepředstavitelný podíl na dalším vývoji života a inteligence ve vesmíru, jestliže se mu podaří stvořit umělou inteligenci čtvrté kategorie (schopnou sebezdokonalování), případně pokud budeme stát u zrodu dalšího druhu uvědomělé bytosti schopné zasahovat do svého genetického materiálu.

Z tohoto výčtu je jasné, že debata o Antropocénu jen tak neskončí a v blízkých letech se s tímto pojmem budeme setkávat stále častěji. Existuje obrovské množství odborné literatury ze všech koutů vědecké obce (ale například i science fiction), ve které hraje Antropocén důležitou roli mezníku a které si kladou důležitou otázku:

"Je Antropocén jen malicherná troufalost lidstva, které nechápe svou nepodstatnost ve vesmírném dění, nebo jde o první krok na cestě k uvědomění, naději a zatím nevídané míře zodpovědnosti za svět, ve kterém žijeme?"

Odpověď na tuto otázku budeme pravděpodobně hledat ještě dlouho, ale je zajímavé jak silně se konceptu Antropocénu daří propojovat nejen přírodovědné obory s humanitními, ale také například vědu s duchovnem - podobné myšlenky se už dlouho objevují v šamanistických praktikách po celém světě, ale vrcholu dosáhly především v antických tradicích grekobudhismu a gnosticismu, kde je "Anthropos" považován za jedno z božstev: Ačkoliv totiž člověk jako jedinec není zárukou zásadního vlivu na realitu, lidstvo jako celek už začíná připomínat zvláštní a uvědomělou přírodní sílu srovnatelnou (a potenciálně mnohem mocnější) se zemětřeseními nebo migracemi velkých stád...

Mnoho lidí proto po termínu Antropocén doslova skočilo jako po všemocném a spasitelském směru nejen vědeckého a filosofického uvažování, ale i způsobu mystického sebeuvědomění celého lidstva. Sám jsem překvapen tím, jak silně je vliv Antropocénu cítit napříč celou civilizací - od "nejtvrdohlavější vědy vůbec" (geologie) až po nezachytitelné prožitky vizionářských stavů duchovně aktivních lidí (bez ohledu na přístup a tradici). I kvůli této "infekčnosti" a velikášství je podle mého názoru potřeba vnímat Antropocén s opatrností a skepticismem - najdou se tedy i hlasy, které považují celou věc za dočasnou bublinu vzniklou masovými projevy neurčitého strachu z budoucnosti... Nezbývá než počkat, co s celou veřejnou/odbornou debatou udělá již zmíněný mezinárodní kongres geologů příští rok.