Jak přežít českou pohostinnost (průvodce pro cizince)

Coby učitelka češtiny pro cizince i jako imigrantka žijící v USA vím, že aby člověk obstál v zahraničí, je potřeba naučit se nejen cizí jazyk, ale také se orientovat v dané kultuře a porozumět mentalitě místních obyvatel. 

Následující text je prvním z návodů, které jsem napsala pro své studenty.

„Stav se někdy!“ Uslyšíte-li tuhle větu od Čecha, můžete si být jistí, že to myslí vážně. Věřte mi, není to jen zdvořilost. Kdyby vás už nechtěl vidět, nepozval by vás. Pokud se rozhodnete pozvání přijmout, můžete se rovnou domluvit na termínu. Neohlášenou návštěvu bych nedoporučovala, protože byste mohli zastihnout hospodyni nepřipravenou a ona by si pak připadala trapně, že nemá hostům co nabídnout.

Chcete-li, můžete s sebou přinést malou pozornost: květiny, bonboniéru, víno atd. Pokud jsou v domě děti, přineste jim nějakou sladkost – tím si je získáte. Vaši hostitelé vám pravděpodobně řeknou, že jste nic nosit neměli a že jste jim udělali radost, i kdyby kytice už uvadala a hostitelská rodina byla alergická na čokoládu. Darovanému koni na zuby nekoukej.

Jakmile vstoupíte do české domácnosti, nabídnou vám pantofle. Nepřezutí se považuje za neslušné a nehygienické. Někteří čeští čtenáři mého blogu mi v reakci na mé dřívější příspěvky o přezouvání oponovali a tvrdili, že se doma nezouvají. Členové naší rodiny, mí přátelé ani já sama jsem nikdy nebyla v české domácnosti, kde bych se nemusela zout. Skutečně.

Nebojte se pantofle odmítnout, ovšem váš hostitel (zvláště starší generace) na tom bude možná trvat, protože „podlaha je hrozně studená a vy byste se URČITĚ nachladili“. Ušetřete si handrkování a prostě si je vezměte. Můžete je odkopnout pod stůl hned, jak se posadíte. Tedy pokud nejste na návštěvě u babičky – ta je schopná pravidelně kontrolovat, zda jste obutí. Záleží jí přece na tom, abyste neonemocněli.

Český hostitel se vás nezeptá, jestli máte hlad. Slušný host by totiž nikdy neodpověděl: „Ano, mám.“ Tato otázka je tudíž zbytečná. Správný český hostitel má připravenou bohatě prostřenou tabuli – tyčinky, oříšky, chipsy, sladkosti, zákusky, ovocné poháry se zmrzlinou a šlehačkou, chlebíčky a jiné drobnosti.

Jakmile dosednete, dostanete širokou nabídku alkoholických nápojů: pivo, víno, slivovice... Dejte si pozor na poslední jmenované – ne každý zvládne tento (často domácí) tvrdý alkohol pálený ze švestek, hrušek, případně jiného ovoce.

Nápoje se podávají zásadně ve sklenicích – pít z (pivní) lahve nebo plastového kelímku není zvykem. Prakticky každá česká rodina vlastní skleněnou vitrínu plnou všelijakých sklenic na alkohol a porcelánových hrníčků. I kdyby si v životě žádné sklo nekoupili, rodiny vlastní několik sad, které se dědí z generace na generaci.

Je hostitelovou povinností dohlížet na to, aby hostova sklenice nikdy nebyla prázdná. Bylo by trapné, kdyby si host sám musel říct o dolití.

Nedílnou součástí každé návštěvy je káva. Češi ji milují natolik, že pro samotné pozvání na návštěvu se vžila fráze „přijď na kafe.“ Pokud hostitel nevlastní moderní kávovar ani tradiční italskou moka konvici, dostanete na výběr mezi rozpustnou (granulovanou) a tureckou kávou (= mletá káva zalitá horkou vodou). Především starší generace „turka“ přímo zbožňují a zkouší si ho objednat (zřídkakdy úspěšně)  i v zahraničí.

Nedivte se, když bude vaše hostitelka velkou část vaší návštěvy pobíhat mezi obývacím pokojem a kuchyní, odnášet použité nádobí ze stolu a přinášet stále nové mísy s jídlem (navzdory vašim protestům).

Můžete jí nabídnout svou pomoc. Pravděpodobně vás odmítne. Hosté mají sedět na gauči, nechat se obsluhovat a rozmazlovat. Budete si připadat jak ve výkrmně, ale tak to prostě je.

Paní domu vás bude v desetiminutových intervalech pobízet, abyste si něco vzali, anebo láteřit, že nic nejíte, i když jste před chvílí prakticky vyluxovali mísu s chlebíčky.  Hostitelka přípravou pohoštění pravděpodobně strávila několik hodin, proto nezapomeňte přijít hladoví, ochutnejte alespoň několik pokrmů a především jí ho pochvalte. Jestli ji chcete skutečně potěšit, požádejte o recept.

Pokud vám vadí, když vás někdo nacpává, mějte vždycky něco v ruce. Argument, že jste už měli dva kousky dortu, jsou vám k ničemu. Česká žena vždycky najde odpověď: „Podívej, jak jsi hubená! Mohla bys ten dort sníst celý a nikdo by nic nepoznal!“

Jednou mi moje maminka vyčetla, že nejsem dobrá hostitelka, protože nám zůstalo hodně zbytků. Tvrdila, že moji přátelé se styděli vzít si talířky s naservírovanými kousky dortu, které jsem umístila přímo před ně, místo abych jim je dala přímo do ruky.

Na oné oslavě jsme měli dokonce dva dorty, takže logicky pár kousků dortu zbylo. Měla za to, že se mí kamarádi nebudou stydět vzít talířky ležící 20 cm před nimi. Dlouhodobý pobyt mimo Moravu zanechal na mých hostitelských schopnostech značné škody.

V žádném případě neodcházejte, aniž byste alespoň něco ochutnali, i za cenu toho, že si jídlo nacpete do kabelky. Nemusíte tam toho dávat moc, stejně dostanete výslužku na cestu. Hostitelka by měla dojem, že její pohoštění pro vás nebylo dost dobré, a byla by velmi zklamaná.

Na návštěvě v české rodině vám může připadat, že jste tlačeni do přejídání. Plaší lidé by možná řekli nuceni, tohle je však zkrátka česká (nebo spíše moravská) pohostinnost. To nezměníte. „Ne“ neznamená „ne“, ale spíše „stydím se říct ano“. Skleničku vína klidně třikrát odmítněte, ale nakonec vám ji stejně nalejí. Nebraňte se a užívejte si to! Na zdraví!