- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zhruba pred rokem jsem se v Dansku bavila s jednou postarsi pani a ptala se me, odkud jsem. Kdyz jsem rekla z Ceske republiky, tak pokyvala hlavou, zamyslela se a zeptala se: "A jakou reci tam mluvite? Kurdsky??" Nemusim dodavat, ze jsem z toho nebyla nadsena
Kdybychom nebyli jiní, byli bychom jako třeba Finové, Američané, Japonci, Rumuni atd. takže dobrý. Nic si z toho nedělejte.
Některé názory jsou úsměvné, ale třeba ohledně plivání a smradu stoprocentně souhlasím.
No nevím, mně to připadá jako určitá omezenost toho cizince, že se takovým věcem diví, a navíc kolikrát generalizuje a to z jedné konkrétní zkušenosti... Moc sympatické mi to teda nepřipadá.
Myslím, že asi tohle zase mě překvapilo na nich, že jsou až tolik omezení, bez rozhledu, až skoro bych řekla hulváti, jestli je pravda že tohle říkají.... a jaké mají klapky na očích...
Co je na tom omezeného, když se pozastavuje nad pliváním a nedostatečnou hygienou. To spíš svědčí o omezenosti v našich řadách.
K tomu podivu, že na úseku 3,5 km je sedm značek mám lepší historku. Známý jel vlakem skrz Evropu a v kupéčku byl Američan a Němec. A Američan se stále divil, že za tak krátký úsek vystřídali tolik zemí a v každé zemi se mluví jiným jazykem. To prý v Americe jedete stovky kilometrů a stále jste v jedné zemi, kde se mluví tím samým jazykem. Když vystupovali tak prý Němec lakonicky pronesl "No vidíte, kdybyste nám vy Američané do toho nekecali, tak i v Evropě to takhle bylo".
Zajímal by mně ten Japonec co říká ne. Toho bych chtěl poznat. Jinak je to zuajímavé. Rozdíly jsou za těmi prohlášeními znát. Často i velká dávka hlouposti a neznalosti.
Ceska narodna hubomania je aj pre mna zahada
Ja som bol iba raz v zivote na hubach, ale nemal som odvahu dat nieco z toho aj do ust
Houby se dávají do košíku. Jí se po tepelném zpracování. To vám rodiče neřekli.
Nejhloupěji reagovali Rumuni s Angličany.
jako že si stěžovali na smrad? No moc se jim nedivím...
Ta jedna Američanka měla ještě vědět, že dvouměsíční výpovědní lhůta je sice daná zákonem, ale pokud ji zaměstnanec nechce a zaměstnavatel nemá dostatek práce, tak nemusí být žádná!