Tak to jsem asi Američanka. kromě tuhých mrazů si klidně ráno umeju vlasy a cestou do práce dosychám.

Zaujala me veta o fronte v kavarne. Predpokladam ranni fronta. To jako český čajíčkář moc nechapu. Oni si to kafe rano neuvari doma, ale po sprse utikaji do kavarny?

Oni tam zřejmě budou i snídat, neumí si doma po ránu namazat chleba:-))

Nemyslím si, že by u nás bylo něco zvláštního vyjít ven s mokrými vlasy. Záleží hlavně na ročním období. V létě, v období veder, je to dokonce docela příjemné.

Tak spousta národů je o hodně otužilejších než my. Velká část Čechů je zvyklá žít v 24 stupních i v zimě. Pak jsme samozřejmě na zimu citlivější. Navíc naše maminky a učitelky jsou strašně zimomřivé a tak neustále šikanují děti oblíkáním. Díky tomu nemají děti šanci se otužit.

Nechapu, co je neobvykleho na tom, kdyz je venku teplo, vyjit na ulici s mokrymi vlasy, nekolik desetileti mam dlouhe vlasy a na vzduchu venku krasne a rychle uschnou.....taky zasadne susim pradlo venku, proste rada ty prihlouple amiky sokuju od rana do vecera....

Ten šok z 1969 v Rakousku si velmi dobře pamatuji a plně s Vámi souhlasím. Po příjezdu do New Yorku jsme se nestačili divit nad spoustou hippies, slečny nalehko, květiny ve vlasech, mladíci s dlouhými vlasy, no doba make love not war. Když moji rodiče za mnou přiletěli do Connecticut v roce 1977 moje maminka se v supermarketu rozplakala protože v Česku pořád vykládali o tom, jak v USA lidé hladoví a povalují se po chodnících a černé děti chodí spát o hladu. Tam viděla ten pravý obraz "bídy". To já zase naopak zažila kulturní šok z Česka v roce 1994, kdy načančaná paní v bance zamávala pažemi a já myslela, že z toho zápachu co z ní vycházel, omdlím. Můj boss navštívil v roce 1979 Československo a já se musela stydět, když mi líčil jak tam lidé smrděli jako by se týden nemyli. Já vím, že se to tam už změnilo, žila jsem tam od roku 1994 až do roku 2009. Co paní popisuje, to jsou věci specifické pro každou zemi a tudíž je nutno na ně brát zřetel. Kamkoliv jsme z manželem cestovali, sledovali jsme místní zvyky a kulturu bez kriticizmu jelikož jsme dodržovali pravidlo "Who am I to criticize anynone"? Žiji už 10 let v Arizoně, ale fakt nemohu říci, že bych viděla lidi s mokrými vlasy jako pravidlo. Je pravdou, že Američané mají rádi pohodlí a je jim jedno co na sebe hodí, když jdou do obchodu, ale také pravdou je, že v zaměstnání ( banky, soukromé firmy, pojišťovny či advokátní kanceláře) tam se striktně dodržuje dress code. Takže, trochu tolerantního pohledu by autorce jen svědčilo.

Jenom zda jste již Vy, nenačichla tou americkou korektností. Autorka jen poukazuje - zcela zábavnou formou na vzájemné odlišnosti. Nikoho neuráží a nekritizuje, jak se Vy - zcela nedůtklivě domníváte.

Paní autorko jistě mi dovolíte přiblížit můj kulturní šok. Podle vašeho vyprávění zjišťuji, že žijeme v globální vesnici, kde se od místa k místu, od hranice k hranici, od moře k oceánu se kultura liší neuschlou hlavou. Ani nevíte jaký je to zázrak, jak bychom měli dnešnímu světu být za to vděčni.

Ten můj šok se sice udál již před více jak 50 lety, zato pouhých 50 km od bydliště. V r. 1968 (ještě před invazí) jsem se dostal do Rakouska. Byli jsme vychovávání, že jsme pokrokový předvoj lidstva a všichni ostatní na západ čekají na osvobození. Že rozbité silnice, opadané fasády, všudepřítomná špína, bláto a nepořádek, poloprázdné obchody, neustálé manévry vojenských jednotek, tajná policie, cenzura všeho .... je jen nutnou součástí naší oběti pro socialismus.

A co bylo tam? Dokonalé dálnice, čisto, všechno upraveno, ve všech oknech kytky, obchody plné zboží, přívětiví, milí lidé, žádná cenzura, politické strany (můj známý byl funkcionář)...... A tak jsem seděl na odpočívadle u kapitalistické vymoženosti - dálnici, popíjel jsem další kapitalistickou vymoženost Coca colu a vyprávělo jim, co prostě oni nedokázali pochopit, a věřím tomu, že dneska to nebudete chápat ani vy.

Nevidím ani náznak porozumění autorčina blogu (série blogů), ani sebemenší souvislost. Když chceš prskat, jak bylo za komančů, prosím, ale tady seš s tím poněkud mimo.

Ponožky v sandálech už jsou v ČR dávno zavrženy. Patří do kategorie textilek a šusťáků.

Ponožky v sandálech jsou velmi vhodné a je mi naprosto jedno zda se to někomu líbí nebo ne. Jejich sundáním během dne krásně regulujete teplotní pohodu. Já se jich rozhodně nehodlám vzdát.

Kulturni sok? Skutecne? Jiny kraj jiny mrav.

Ziju v Kanade uz 36 let ale na ty magory co jdou nakupovat nebo do banky v letnim tricku, trenkach a sandalech kdyz je venku kolem -10 si nezvyknu. No a ty krasky co chodi ven nakupovat v teplakach neupravene je dalsi hladina.