Svět teď vnímám jinak

Konec roku mi připomíná konec života. Jedna etapa končí a nová začíná. Velkou měrou k tomu přispívají osobní tragické zážitky v životě i fakt, že v tuto dobu většinou vzpomínáme na všechny, kteří jsou daleko nebo nás již opustili.

stáříinternet

Při své práci jsem viděl mnoho tragických osudů i úmrtí. Stále ještě sloužívám v sanitě, tak vídám nemocné a staré lidi, kterých mi je nějak více a častěji líto. Nevím, zda to je dobou, nebo mým již pokročilým věkem, možná to ovlivňuje obojí. Vnímám skutečnosti, které jsem buď dříve nevnímal, nebo neexistovaly.

Často ošetřuji opuštěné staré nemocné lidi. Někteří jsou jaksi opomenuti rodinou, odstrčeni někam bokem, nebo nemají pouze potřebnou péči. Když se zeptám, proč si nevyzvedli léky, které jsou uvedeny na receptech ležících na stole, dostávám často odpověď, že buď nemají sílu si pro ně dojít, nebo chybějí peníze na doplatek.

Není divu, že se jejich chronický stav zkomplikoval. Posledně jeden dědoušek polykal dokonce neuvěřitelných 18 druhů léků denně.

Mně by bylo z toho špatně.

Po zaplacení nájmu a nákladů za byt často lidem zbývá z důchodu velmi málo peněz. Mnohdy mají na jídlo jen pár stokorun. Někdy mají v bytě chladno, aby ušetřili.

Takový konec života nechci.

Snad ten příští rok bude lepší pro všechny.

Vyšlo jako sloupek pražské přílohy MF DNES dne 29.12.2007.