Chyba, která mě poučila.

Spoléhat na nespolehlivé se nevyplácí. Pražskou záchranku řídím osm let. Za tu dobu jsem se přesvědčil, že k věcem, které na svých zaměstnancích nejvíce oceníte, patří vysoká profesní úroveň, přímé jednání a také loajalita. Od nespolehlivých lidí, kteří upřednostňují své osobní ambice před zájmem celku, ať firmy nebo instituce, zcela pravidelně přichází úder pod pás.

vtipJiránek

A z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc tato rána bolí od těch, kterým jste nejvíce důvěřovali a kterým jste sami mnohokrát nezištně pomohli.

Práce na záchrance je velmi náročná a klade vysoké nároky na psychickou i fyzickou odolnost lidí, kteří zde pracují. Často jde o minuty. Týmy, které mají právě službu, musí být proto maximálně sehrané a musí přesně plnit své povinnosti.

Zaváhání či jen obyčejné lidské opomenutí může mít velmi nepříjemné důsledky. Jako ředitel zodpovídám za to, že má záchranka a mí lidé poskytnou v dané chvíli pacientovi tu nejlepší možnou péči. A to za všech okolností.

Pražskou záchranku jsem přebíral ve vnitřně rozvráceném stavu, který se ovšem podařilo díky zásadním organizačním změnám rychle stabilizovat.

Hned od začátku jsem dbal na to, abych se obklopil lidmi, o kterých jsem byl přesvědčen, že jsou nejen profesně velmi zdatní, ale také jaksi elementárně slušní. Musím říct, že mi následné intriky některých z nich zcela vyrazily dech, protože jsem je samozřejmě vůbec nečekal.

Jen těžce jsem se zbavoval vlastních idealistických představ o některých svých nejbližších spolupracovnících. Největší zklamání jsem zažil u lidí, se kterými jsem záchranku doslova stavěl »na nohy« a kteří proti mně - v zájmu svých osobních cílů -neváhali zmanipulovat i ostatní zaměstnance.

Ukončení spolupráce s jedním z nich z důvodu dlouhodobého neplnění pracovních povinností a flagrantního porušení pracovní kázně přerostlo v otevřený střet.

Ten provázely projevy nespokojenosti a stávková pohotovost našich zaměstnanců. Ve vypjaté situaci jsem byl před médii a širokou veřejností nucen obhajovat sebe, svou práci, vedoucí tým a celou naši organizaci.

A kredibilitu pražské záchranky se mi i v těchto velmi těžkých chvílích podařilo - společně se současným managementem - uhájit!

Během té doby jsem se ve své funkci několikrát setkal s lidskými »krysami«, které na cestě za dosažením svých neskrývaných kariérních cílů neváhaly zneužít moji důvěru, důvěru mých nejbližších kolegů nebo i novinářů.

Inspirativní poučení se však váže už ke zmíněným ředitelským začátkům. Díky těmto zkušenostem jsem už mnohem vnímavější k projevům nestandardního chování v profesních vztazích.

Vážím si lidí, kteří - i když mají odlišný názor - o něm dokážou věcně, otevřeně a bez emocí diskutovat. Oceňuji, že mí zaměstnanci standardně řeší své pracovní problémy nejprve se mnou a na půdě naší záchranky a už se neuchylují k nátlaku zvenčí.

Vyšlo v Hospodářských novinách dne 11.12.2006.