Západ a Rusko

Kdysi, dnes už se jedná takřka o prehistorii, v dobách tzv. reálného socialismu jsem si neuměl představit konec režimu. Zdálo se mi nemožné, aby sovětské vedení připustilo vlastní porážku bez všezničující atomové války

A přece se tak stalo, sovětské vedení po sérii pohřbů instalovalo do funkce generálního tajemníka relativně mladého člověka, který byl stižen představou, že sežral veškerou moudrost, a svět socialismu se sesypal jak domeček z karet.

Při vzpomínce na tehdejší časy mi znovu a znovu mi přijde na mysl ono v té době tak často používané označení reálný socialismus. Prostě, když se věc nedaří, dáme jí nějaký přívlastek, tím realitu významně vylepšíme. Liberální demokracie je obdobně pěkný příklad.

Mám strach, že jsme se v současnosti ocitli v diametrálně horší situaci. Jednak Západ ani Rusko už nejsou mocenskými hegemony, neboť mnohé další státy disponují velikou hospodářskou silou, jejich nejvýraznějším reprezentantem je určitě Čína. Ta Čína do které Západ přesunul spoustu výrob, protože se to krátkodobě vyplatilo. A teď mu Čína přerostla přes hlavu, i když sama má také určitě dost vlastních problémů, o kterých toho tady u nás moc nevíme. Ale jsou i další státy, které se derou nahoru. Napadá mě třeba Indie či Brazílie, ale určitě i jiné.

A v čase, kdy hegemonové jsou už bývalými, se ti magoři pustí do sebe, slibující si od vítězství vyřešení svých problémů, kterých mají obě strany určitě spoustu. U nás na takřečeném Západě bych na prvním místě zmínil migraci, což je vlastně novodobé stěhování národů, především těch, které poznaly humanitární blaho přinášené koloniálními mocnostmi. Zelené blbnutí také činí své, ale třeba se časem unaví, jako se stalo mnohým ideologiím v minulosti. Ale nepřizpůsobiví migranti v Evropě zůstanou.

Nikdo ze západních vůdců neví jak si nastalými problémy poradit, tudíž válka je vítaným prostředkem odvedením pozornosti od stále narůstajícich vnitřních problémů. Rusko má svých problémů bezpochyby také hromadu. Patrně i s migrací a nízkou porodností, ale ta mne vadí víc u nás. Moc o tom nevím, neb jsme do jisté míry od Ruska informačně odstřiženi, a pokud nás o něm informuje Česká televize, je to pro mne stejně důvěryhodné, jako bývalo televizní zpravodajství o Spojených státech za časů socialismu.

Ač dobro a zlo si prohodily strany, přesto mám pocit, že se ze setrvačnosti hrají hry, které jsou dávno pasé. Svět, jak jsme jej znali, se rozpadá a sotvakdo tuší, co přijde. Ale třeba se pletu, stalo se mi to už mockrát.