Svatý Ústavní soud

Když jsem byl mladý, tedy za časů hluboké komunistické totality, jsem se domníval, že v demokratických státech je parlament suverénem.

Zdálo se mi to logické, kdo jiný by měl rozhodovat, než zvolení reprezentanti občanů. Zvolení samozřejmě občany, nikoliv vrchností, kterou v časech, které pamatuji, představovala komunistická strana. Reálně asi spíš její předsednictvo. Řadový člen asi valný vliv neměl, příslušnost ke straně byla spíš potvrzením ochoty pro kariéru udělat cokoliv. Tedy u prospěchářů, bezpochyby byli i tací, kteří to mysleli upřímně. Minimálné dva takové jsem znal. Ale jedná se pouze o mé domněnky, neb jsem u nich nebyl.

Ale v současnosti to vypadá, že nikoliv parlament, ale Ústavní soud je suverénem, ten představuje novou vrchnost. Zasedají v něm lidé vybraní prezidentem a schválení senátem, tedy komorou, která je pro většinu voličů nezajímavá, což je mimo jakoukoli pochybnost jejich chyba. Parlament je volen přímo, což mu, alespoň z mého pohledu, dává podstatně větší legitimitu. Přičemž si uvědomuji, že při volbách jsou vybírány spíše strany než jednotlivci, tudíž tam proniknou všelijací exoti. Ale exoty jsou nejednou i ti prezidenty vybraní soudci. Mladý lump se málokdy stane starým poctivcem. Pro mne, jako pamětníka, je těžko ke zkousnutí takový pan doktor Baxa, který ještě těsně před převratem usiloval o vstup do KSČ nebo pan doktor Šámal, který už tam byl. Toho na rozdíl od pana Baxy jmenoval ještě prezident Zeman. Patrně si to stejně jako náš prezident odpracovali. Ale říkám si, není těch pracantů nějak moc.

V parlamentu, mám na mysli dolní komoru, jsou určitě taky všelijací lidé, svatí budou jen sotva, ale možná by to stačilo. Vždyť nejsou prachy, tolik v podstatě duplicitních a sakra dobře zaplacených institucí, myslím si, nepotřebujeme. Měli bychom si vystačit s vládou a parlamentem. Bez senátu. A pokud je porušen zákon, máme tady policii, státní zástupce a samozřejmě běžné soudy.

Co se dohodne v parlamentu mělo by platit. Nač má rozhodovat podivným způsobem vybraný a zvolený Ústavní soud, který, jak se zdá, stojí naprosto nejvýš, a navíc je obdobně jako papež neomylný. Aspoň navenek se tak tváří.