Green deal. Nadějné vyhlídky?

V časech mého mládí, tedy někdy v sedmdesátých letech, si spousta lidí už uvědomovala potřebu chránit přírodu, neboť situace byla ošklivá.

Usychaly lesy v Krušných horách, v osmdesátých letech je následovaly hory Jizerské, v neobvyklé míře se suché stromy objevovaly i v Krkonoších. Řeky, za sebe to můžu potvrdit o toku Vltavy pod Prahou, byly leckde málem stokami. Vzdoušek v některých lokalitách voněl nejen aromatickými uhlovodíky, ale často i lecčíms vydatnějším. V severních Čechách, možná i jinde, se vyplácel příplatek, který měl kompenzovat tam žijícím a pracujícím zhoršené životní prostředí. Lid zmíněnou dávku výstižně nazval pohřebným. Situace byla rozhodně neradostná, tudíž snad převládající většina občanů cítila potřebu nastalou situaci nějak řešit. I komunista se po svém zapojil, vápnil lesy a zkoušel nové odrůdy jehličnanů. Výsledek se v čase jeho vlády nedostavil. Výrobu všeho možného a především elektřiny v uhelných elektrárnách ani v nejmenším neomezil. Svým způsobem šlo o těžko řešitelné dilema. Lidé by sotva chápali omezení už tak dle tehdejších názorů nedostatečné životní úrovně a vládnoucí komunisté se obávali jejich hněvu v čase, kdy necítili dostatečnou podporu z gorbačovovského Sovětského svazu. Domnívám se, že otázka životního prostředí trápila spoustu občanů tehdy socialistíckého Československa. Ale také si myslím, že mnohým lidem ještě víc vadila nemožnost si pořídit všelijaké nedostupné zboží, stejně tak jako těžko dosažitelná možnost podívat se za ostnaté dráty na Západ.

Na druhou stranu mnoho základních životních potřeb, například bydlení, voda, elektrická energie, bylo dostupnějších a levnějších než dnes. Spousta věcí, možná méně potřebných, leč toužebně chtěných, byla však mnohem dražší než v současnosti, tedy pokud vůbec byla ke koupi. Příkladem může být elektronika, kde východní blok výrazně zaostával, nebo kvalitní osobní auta.

V tehdejší společnosti bylo poměrně nezanedbatelné procento občanů, kteří pociťovali potřebu onu obrovskou devastaci přírody a krajiny zastavit nebo aspoň přibrzdit. Vznikaly někdy spontánně, jindy pod dohledem shora, všelijaké organizace, které si dávaly za cíl ochranu přírody. Příkladem může být třeba hnutí Brontosaurus. Výsledky to přinášelo jen drobné, i když les zbavený odpadků lze hodnotit jen a jen kladně.

Převrat z devětaosmdesátého přinesl do ochrany přírody výraznou změnu, odsíření elektráren bylo asi tou nejviditelnější, krátce po něm se české severní hory zazelenaly. Zda se tak stalo jen vlivem odsíření těžko soudit, ale stalo se. Intenzivní výstavba čistíren odpadních vod zásadně vylepšila stav našich vodních toků.

Člověk, naivní jako já, zajásal. Netušil jsem, co všechno přijde, přestože už tenkrát známé aktivity fanatiků z hnutí Greenpeace mohly být varováním. Přišlo podivné bombardování zbytkové Jugoslávie, kam údajně naši čerství kámoši z NATA hodili různé zajímavosti. Třeba se jedná o zákeřnou pomluvu, neboť Greenpeace, ani nikdo jiný, snad s výjímkou pana doktora Dolečka, se o nějaké radioaktivitě oficiálně nezmínil. Asi to byl čas, kdy bylo třeba ukázat, kdo je na světě pánem. Srbové prostě dostali přes držku, neb si dovolovali hájit vlastní zájmy.

Mezitím se tiše rodil Green Deal, který se postupem času proměnil v novou náboženskou víru, v obdobné dogma, jakým byl komunismus, hlásající sociální spravedlnost. Chudí si už zájem nezaslouží, v první řadě je třeba zachránit planetu.

S novou ideologií přišlo staré, nám pamětníkům známé, blbnutí. Byl nalezen viník klimatické změny-kysličník uhličitý. Blahé časy, kdy byl na pořadu dne děs z ozónové díry jsou už dávno zapomenutou minulostí. Postupně vše, co postavilo Západ do čela hospodářského rozvoje, bylo špatně. Vedena svatým zápalem se Evropská komise jala vydávat všelijaká nařízení směřující k omezení onoho zákeřného plynu, který je zásadním faktorem fotosyntézy, bez které by nám bylo zle nedobře.

Blbost dnešních dnů překonává onu bájnou komunistickou, která se holedbala touhou poroučet větru dešti.

Nařizuje se technický pokrok, což je dle mého názoru neuvěřitelná hloupost, vždyť ani v minulosti se nezakazovali koně, z dopravního provozu je postupně vyřazoval vývoj, kdy až praxe ukázala, co je výhodnější.

Nedosti na tom, jelikož šílenství rostoucí nade všechny meze spotřebovává neustále více peněz, je třeba platit emisní povolenky. Jedná se svým způsobem o obdobu církevních odpustků, proti kterým kdys brojil Jan Hus. Jak ale někdo vtipně poznamenal, ty byly dobrovolné.

A jako na potvoru nám zase usychají lesy. Možná za to může klimatická změna, možná něco jiného, jenom nevíme co. Stejně neznáme s jistotou, příčiny prokazatelných klimatických změn v minulosti, třeba jsou důvodem známé Milankovičovy cykly, sopečné erupce také mohly leccos způsobit. Ale víme to s jistotou? Řekl bych, že nikoliv, byť se jedná o celkem pravděpodobné teorie.

Fascinující je, že se naopak s určitostí ví jak současné klima zachránit.

Vytrváme-li, třeba dospějeme ke stavu v jakém je KLDR, v případě horšího výsledku tam, kde bývala polpotovská Kambodža. Takový stav by přinesl jeden nesporný bonus, a to omezení migrace.

Pak je tu ještě jedna přijatelnější varianta, vždyť ti Amišové si docela pěkně žijí.