Bývalí komunisté

Od převratu v roce 1989 do dneška uběhlo již drahně času, dá se vlastně říct, že svobodné společnosti si užíváme skoro stejně dlouho, jako byl v naší vlasti budován socialismus.

Po těch mnoha letech nejednou slýchávám hlasy požadující, abychom se už konečně přestali zabývat minulostí, tedy především členstvím všelijakých vysoce postavených osob v komunistické straně. Přijde mi to trochu divné v situaci, kdy prezident a předseda vlády jsou bývalýmí komunisty a předseda ústavního soudu někdejším kandidátem členství. Asi se u mne jedná o jakousi zastydlou alergii z dnes už dávné totality. A navíc trpím bezpochyby mylnou romantickou představou, že by člověk neměl měnit své přesvědčení jako oblečení podle počasí. Jsem si vědom, že se jedná o můj odsouzeníhodný postoj, nemůžu si pomoct, leč aktuální komunisté se mi zdají čestnější než ti, kteří z důvodů různých, nejčastěji zištných, stranu opustili.

Z funkcí zmíněných pánů vyplývá, že patrně neexistoval lepší start kariéry než do té z dnešního oficiálního pohledu zločinecké organizace vstoupit. Maminka pana Babiše a tatínek pana Pavla radili svým ratolestem dobře. Ono je určitě užitečné mít vedle sebe moudrého rádce, který ukáže mladému člověku kudy dál a vpřed. Kdo radil panu Baxovi, netuším, ale třeba byl natolik bystrý, že mu rady nebylo třeba. Oni se ti komunisté po převratu rozlezli do všech stran a institucí. Krásně to začátkem devadesátých let vystihl pan Ransdorf, když řekl, že oni jsou jedinou stranou, kde nejsou bývalí komunisté. Nově byli stranou z tohoto pohledu čistou Piráti, byť v leckterém směru byli a jsou tak pokrokoví, že komunisté proti nim vypadají jak konzervativci. Bohužel o svoji nevinnost přišli, neboť do svých řad přijali předního rusobijce pana Votápka, který se rozmýšlel, zda je výhodné dát sbohem komunistům, snad až do roku 1992.

V listopadu 1989 by mne nenapadlo, že ještě po více než třiceti letech bude zahozený rudý či červený řidičák, jak jsme tenkrát říkávali stranické legitimaci, tím nejlepším předpokladem pro úspěšnou politickou kariéru. Však všeho do času, otázkou zůstává, z jakých kádrů se bude vybírat nadále. Není totiž daleko doba, kdy bývalí komunisté dojdou.