Battledress

Nejsem si jist, zda to bylo před listopadovým převratem, ale spíš až po něm, když jsem v rádiu poprvé slyšel písničku pana Vyčítala Battledress. Přesně se trefila do mého tehdejšího romantického vkusu.

Myslím, že o něco později zazněl další zhudebněný Vyčítalův text: „To tenkrát v čtyricátom pátom“, což mi přišlo o dost slabší, kolovrátková melodie mně připomínala dechovku, kterou jsem v těch letech zrovna nemusel. Leč ideologicky byla v právě měnící se společnosti správně, a jelikož jsem byl nenápadným odpůrcem předchozího režimu, tak jsem jí vnímal jako předzvěst nadcházejících svobodných let. Ovšem moje osobní zkušenost byla trochu jiná, na rozdíl od pana Vyčítala si nepamatuji, že za vlády komunistů by někdo vehementně popíral účast americké armády na osvobození západní části území Československa. Spiš mám dojem, že byla tendence, o tom nemluvit vůbec. Jedna idiotská vzpomínka na normalizační blbost mně ovšem v paměti snad nesmazatelně uvízla, na sušické radnici jsem viděl v roce 1973 cedulku, na které bylo psáno něco v tom smyslu, že na stejném místě byla připomínka osvobození Sušice Američany, leč vzhledem ke zločinům spáchaným ve Vietnamu musela být odstraněna. A ono je to pořád dokola.

Battledress se mně líbil mnohem víc, cítil jsem v něm romantiku čundrů , obdiv k odvážným československým frajerům, kteří odešli do Británie bojovat proti německé nadvládě. Během normalizace se jsem si Británii nepřiměřeně idealizoval. Důvodem byla v první řadě reakce na přemíru komunistické demagogie, dále britský suchý humor a samozřejmě jejich rockové kapely. Oproti tomu na Spojených státech, které měli muziku neméně dobrou, mně vždy vadila genocida Indiánů, tak důkladná, že i představitelé Třetí říše se mohli jen zalykat závistí.

Doba po sametovém mejdanu mé představy poněkud korigovala. Ukázalo se, že nejvyšším ideálem Západu jsou jednoznačně prachy, případně něco obdobného. Třeba zlato nebo nemovitosti. V souvislosti s prachama mi vytanula vzpomínka z mládí. Bylo to s podivem, ale kdysi v hluboké normalizaci vyšla knížka o konvojích do Murmanska za druhé světové války. Obdivoval jsem obětavost a hrdinství námořníků, kteří překonávali bouřlivé polární moře a nepřátelské akce Luftwaffe a Kriegsmarine, aby zachránili zprvu jednoznačně prohrávající vojska Sovětského svazu. Neméně jsem oceňoval samotnou pomoc, kterou jsem mylně považoval za nezištnou, to jsem se však trochu spletl.

Obdobně by mě ani nenapadlo, že i ten battledress bylo nutné Britům zaplatit, platit se muselo i za naše letce, kteří nasazovali své krky za Británii. A pak bude někdo tvrdit, že lidský život je to nejcennnější. Pro jednoho každého bezpochyby, leč ti, co dávali na Západě dohromady válečné účty, viděli věc rozdílně. V čase, kdy byly tyto skutečnosti novinkou, jsem se tomu už příliš nedivil, neboť kapitalismus umí člověka rychle poučit. Divné mi ale bylo, že komunista takhle pěkný propagační materiál, aspoň co já se pamatuji, pořádně nevyužil. Stejně jako šílený Churchillův nápad Unthinkable. Patrně si soudruzi mysleli, že by jim to občané nevěřili. Já bych jim nevěřil určitě. Blbý je, že ze současné vlády mám podobný pocit, vlastně možná ještě horší, českému národu škodí mnohem víc.

Ale pana Vyčítala jsem vždycky uznával a obdivoval. Radar bych ovšem na rozdíl od něj nevítal.