Jak jsem se učila balit cigarety

Jedna věc mi ale v Německu vadila - vysoké ceny cigaret. Z půlročního pobytu jsem se ale nevrátila jako nekuřák, jak jsem si přála, ale naučila jsem se spoustu nových způsobů, jak uspokojit svou potřebu nikotinu.

Byl konec měsíce, peníze docházely a já už jsem si nemohla dovolit kupovat cigarety(a napadlo mě vše možné kromě toho, že přestanu kouřit) a protože jsem viděla svou tureckou spolužačku Serap kouřit vlastnoručně ubalené cigarety, rozhodla jsem se, že si koupím tabák, papírky a filtry a zkusím to taky. No,  strávila jsem  hodinu u stolečku v parku, než se mi podařilo vytvořit něco, co se při dotyku nerozpadalo a další hodinu než jsem vytvořila něco, co se dalo kouřit. Bohužel, osud mi nadělil mnoho darů, ale manuální zručnost mezi ně skutečně nepatří... Několikrát mě ze zoufalství napadlo, že bych mohla zkusit tabák žvýkat, což s ním původně dělali jeho objevitelé staří Aztékové. Když jsem vyhazovala asi osmý cigaretový papírek, začínala jsem ztrácet trpělivost a věděla jsem, že pokud se sebou něco neudělám, začnu za tři minuty fňukat, jaká jsem nešikovná, neschopná, chudá, opustěná... Je to prostě další nová, možná nepříliš příjemná zkušenost... ale MOJE zkušenost. Začala jsem si ze sebe dělat srandu, představovat si, jak budu v roce 2065 vypravovat vnoučatům, kterak se babička za studií v Tübingen(německé provincii Spojených států evropských) učila balit cigarety(což nebudou moje ekologická vnoučata vědět, co to je, jelikož na cigarety uvalí v roce 2043 stále silnější Evropská unie prohibici). Nakonec jsem si tedy ubalila něco, co vypadalo jako cigareta a neshořelo to celé při prvním šktnutí zapalovačem a vykouřila svou první vlastnoručně ubalenou cigaretu s pýchou žáka základní školy, který poprvé kouří za autobusovou zastávkou... No, bylo to nouzové řešení a víc než elegantní dáma jsem si připadala jako frontový voják.