Nenechte se napálit!

Pomsta krétských ukllízeček je veliká!  Ráno nad mořem a pevností vychází slunce a já se rozplývám blahem. Vyběhnu se na tu krásu podívat a žuchnu hlavou takovou ranou o sklo, že se mi zamotá hlava. Šmouhy a špína mě nezastavily!

Poslední volný pokoj !

Zimní měsíce znamenají pro někoho hory, lyže a sněhové radovánky. Pro zahradní architekty a pro ty, co zahrady tvoří, to může být naopak ten správný čas vyrazit někam do tepla. Práce přibývá a tak i časy, kdy jsme jezdili v zimě na měsíc i více do Asie,jsou již nenávratně pryč.

Foto Zimní Kréta

Vítězí Kréta 

Máme 11 dní, pro někoho hodně,  pro druhého málo. Asie je daleko, tak Kanáry nebo nějaký jiný ostrov. Nejlépe, co se počasí týká, vychází Kréta! A i když i na Krétě je právě zimní období, hlásí super počasí, neuvěřitelných 25 stupňů, jasno. Jedeme! Zase tak lehké to není, je únor a na Krétu se teď nelétá. Během dne se nám daří sehnat letenku z Prahy do Athén a odtud pak na Krétu. Ještě zařídit nějaké to ubytování, není sezóna a tak bukujeme 1. noc v hlavním městě, v Heraklionu. Chceme si půjčit auto a další dny strávit ve městě Chania a odtud pak dělat výlety.

Poslední volný pokoj, rezervovat?

Vybírám ubytování blízko avizované  staré pevnosti v Chanii.  Rezervujeme přes známý Booking.com. Vybíráme několik hotelů v přijatelné cenové relaci. Nejlépe vychází hotel Argo Beach. Informace na webu, kde zkoušíme rezervace, říká, hotel si právě prohlíží 3,5,7 lidí. Zbývá jeden pokoj!

Tak, co rezervovat, nerezervovat? Raději ano, ať jsme v klidu. Při hlášce, že  už mají poslední pokoj, znejistíme /teda hlavně já/ a raději rychle pokoj rezervuji. Přeci jenom je zima a spát venku nebo v autě se nám nechce.

Mám zarezervovaný pokoj se snídaní, výhled na pevnost,wi- fi  zdarma. Paráda! Příjezd do hotelu hlásíme kolem 20. hodiny. Máme přes internet zamluvený vůz i s navigaci.

Při bližším prozkoumání v těchto dnech  zjišťuji, že rezervační hláška – poslední volný pokoj se změnil na poslední volný pokoj na naší stránce !

Uprchlíky jsme v Athénách neviděli

Odlet na Krétu za 2 dny. Let do Athén proběhl v pohodě. Čekali jsme, že Athény budou plné uprchlíků, v únoru loňského roku jimi televize na všech kanálech přetékala. Nic takového se ovšem na letišti v Athénách nekonalo.

Hotel v Heraklionu byl úplně plný a tak jsme byli rádi, že máme rezervaci i do Chanie. Na dotaz v autopůjčovně, kde se nachází navigace, nám s úsměvem pracovník půjčovny ukázal na kus papírové mapy. Jste na ostrově, tady  je vše značené a nemůžete se ztratit. Zlatý oči!

Z Heraklionu do Chanie

Po prohlídce Heraklionu jsme další den vyrazili směr Chanie. Nádherné slunečné počasí a celodenní výletování, počasí i koupání v moři, nám projasnilo tváře.  Vjezd do historické části Chanie ve večerních hodinách, kde byl náš  hotel umístěn, už tak úsměvný nebyl. Navigaci jsme neměli a tak jsme se točili v úzkých uličkách dokola. Konečně! Hotel na pobřeží, před hotelem korzo, vedle osvětlené pevnosti. V malé recepci už na nás čekal pracovník. Dal nám klíč od pokoje a já se zeptala, v které části hotelu bude snídaně. Snídaně???? A kdo by vám ji jako udělal? Vy jí máte zaplacenou, hm, ale s tím vám nepomohu. No nic, tak si uděláme čaj a kávu /měla jsem něco málo v kufru/ na pokoji. V hotelu nebylo ani živáčka. Přišli jsme do pokoje, který vypadal jako když tu půl roku nikdo nebyl. Jediné, povlečení na posteli vypadalo čistě.  Dva balkony byly k ničemu, přes sklo nebylo nic vidět a venku už bylo velmi chladno. Uděláme si čaj, aha tady není ani konvice! Tak koukneme na internet jestli není nějaký obchod vedle, recepční nám v „návalu“ práce zapomněl říci heslo na Wi Fi.

Vyrážíme ven, není sezóna a tak je otevřených několik podniků, venku je chladno a tak posezení s krásným pohledem na moře, neprotahujeme.

Pomsta uklízeček

Ve 2 hodiny v noci začne ve vedlejším pokoji takový rámus, že máme pocit, že zešílíme. Já už jenom čekám až hotel vylétne do vzduchu. Nad naším balkonem je totiž klimatizace a zřejmě jediný spolubydlící v hotelu, který se vrátil v noci, nemůže zimou usnout a klimatizaci použije jako topení. Po půl hodině zabuším na zeď. Hurá je vypnuto a tak ještě chvíli usínáme.

Je ráno, otevřu dveře na balkon a venku, až na to chladnou, se mi nabízí překrásný výhled na moře, vycházející slunce i pevnost. Střídám oba balkony, Honza ještě spí. Jak já bych si dala kávu! Kolem je všude zavřeno. Ranní slunce ještě více odhaluje špínu a šmouhy na oknech i skleněných dveřích.. Rychle ustrojit a hurá ven na výlet. Nasnídáme se někde po cestě, co se dá dělat.

Sami v hotelu

Další tři dny nespatříme na recepci ani živáčka, obyvatel z vedlejšího pokoje už také asi zmizel. Vracíme se vždy dost pozdě, pokoj není uklizený a ani ručníky vyměněné. Další den to samé. Stěžovala bych si, ale není komu. Píšu domů Ajce, ať napíše e-mail na vedení hotelu a vyjmenuji několik požadavků, které, chci.

Čisté ručníky, omýt okna, otřít všude prach, vytřít, uklidit koupelnu a záchod. Nečekám, že se něco stane, ale světe div se, když další den přijedeme večer na „náš“ hotel, už když otevřu dveře, ach ta vůně, dokonce máme labutě a mejdlíčka na posteli. Paráda.

Pomsta uklizeček je veliká, ráno nad mořem a pevností opět vychází slunce a já se rozplývám blahem. Vyběhnu se na tu krásu podívat a žuchnu hlavou takovou ranou o sklo, že se mi zamotá hlava. Šmouhy a špína mě nezastavily a já málem tím sklem proletěla celá.

Zimní Kréta je překrásná

Překrásná dovolená na Krétě utekla jako voda. Kréta bez turistů, s voňavými sady právě dozrávajících pomerančů a mandarinek, s koupáním v moři blankytným a krásným, s vrcholy hor pokrytými sněhem,  skvělým jídlem. Ach, ach, ještě jednou to tak zažít!