Zábavné a vzdělávací médium

  Nikdy jsem nebyl přehnaným televizním konzumentem a je to už pár pátků co jsem přestal cíleně sledovat jak a co se na nás s obrazovek valí. To že si veřejnoprávní televizi platíme a nemáme možnost ovlivnit na co se budem dívat, na to jsem si jaksi zvykl. Ale co chrlí v poslední době německé soukromé stanice je přinejmenším hodné úvahy. Český diváku buď rád za doby porevoluční kdy běželo Volejte řediteli, Dallas a Manuela.  Ve zdejším mediálním rybníku plave vícero soukromých ryb, se jmény co pro některé z doby pamatující ještě ČST, znamenaly  někdy dobrou zábavu a snad i určitý  kulturní symbol.

Několik let na to se nestačím divit. Při pohledu do programu a vyselektování pravidelných relací, zpráv, publicistiky a občasného ucházejícího filmu zbude dobrá půlka vysílacího času vyplněná šrotem sestávajícím z odpoledních talkshow, kde si slaboduší soluobčané zaručeně autenticky odhalují svoje soukromí. Pseudo realistické přenosy ze soudních síní, kde si rodiny či páry veřejně řeší intimní neshody. A když před kamerou vyhošťuje žena údajného potomka z domu a tzv. hotelu máma? Proč to někdo dělá? To už ani nezapadá do kategorie mladických hříšků s omluvou, to já byl tenkrát mladý a potřeboval peníze. Každá z těchto privátních stanic má svůj zaručeně objektivní magazín ze světa a života celebrit, co nemá s bulvárem ale vůbec nic společného. Kdy nás několikrát týdně informují o tom kdo a kde se špatně  pohnul, co měl na sobě, s kým tam byl a proč.

Že se v Čechách hledání superstar moc neujalo? Tady vybrousili tento formát castingshow do dokonalosti a k tomu ještě zmodifikovali. Takže se několikrát do roka  nehledá jen nová hvězdička showbusinesu, supertalent nebo x- faktor ale i nové modelky, nejlepší hudební party těleso ba dokonce nejlepší žena v domácnosti. A když v jednom týdnu vysílají pořady co jsou koncipovány jako  konkurs na něvěstu pro sedláka, budoucí snachu a nebo babičku s dědou pro osamělá cizí vnoučata, volám po dobách kdy frčel Ein Kessel Buntess. Ten aspoň z nikoho nedělal blbce a nedegradoval lidskou  důstojnost. Někdy má rozhodující slovo porota, ale pokud chce rozhodnout divák, tak ho hlas stojí nemalý obnos. To nemají dostatek přijmů z reklamy nebo touto formou hledají sponzory pro pořady kdy je dům či byt z gruntu rekonstruován? Pokud je tím pomoženo rodině co má postiženého potomka nebo jeden z rodičů nežije, nemám námitek.

Tady jim nestačí klasický Big Brother, který tu běží už 10 let. Oni tu zavřou 9 lidí do prostoru 5 metrů čtverečních (každého zvlášť) a ti plní úkoly typu: Udrž vyplazený jazyk na skle celých 60 minut. Vítěz celé show je pak oslavován jako hrdina. O duševní vyrovnanosti kandidátů by bylo zajímavé něco slyšet od odborníků a tvůrců  co tyto skvosty vytvářejí. Kolik  nevyrovnaných dospívajících se ztotožňuje s těmito (hrdiny) a nabývají dojmu, že jejich chování je standartem a přijímá ho za vlastní? A co se dělá s prominenty co jejich kariéra pohasla? Odvezou je do australské džungle a nutí je tam jíst syrová klokaní varlata, koupat se v měsíc starých splašcích z kuchyně a vzájemně si vjíždět do vlasů. To má snad někoho pobavit? V noci po nás chce spoře oděná děva, jejíž moderátorské kvality jsou závislé jen a  pouze na velikosti jejích košíčků, ať ji zavoláme a vyhrajeme. Pro koho je to ale všechno děláno? Pro diváky? Odrází to duch doby? Nebo je to typický příklad o fungování  pravidla: Nabídka pokrývá poptávku? Pokud je tomu tak, začínám pochybovat o něčí  vyzrálosti a rozumu.  Pro uklidnění si jdu pustit jeden ze starých dílů Hovorů H, Televarieté nebo Kouzelníka. Tohle nám můžou němci  jen závidět.