Loutky, vodiči a ještě nepřetrhnuté nitky

Nechci popisovat loutkoherecké představení s postavou kašpárka. Připadá mi že jsme stále více vydáni na pospas stále vzrůstající moci, bezohlednosti a důmyslné strategii odvětví nazývaném „Potravinářská industrie“. Že toto odvětví už dávno neplní svoji základní funkci a to populaci zásobovat kvalitními produkty je déle známé. Je jen podivující, že to základní co potřebujeme k životu je předmětem spekulací, paragrafovou kličkovanou a nekalých praktik. Soustavná strategie klamu a mlžení výrobců co mají za úkol nás „zásobovat“ tím co nám končí v útrobách je ohromující. Podnět k tomu co se nyní děje byl zřejmě dán v momentě, kdy jsme začali žít převážně ve městech a téměř vymizel jev zvaný žena v domácnosti a my musíme více pracovat.

„Nejezte to co babičky nepovažovali za potravu“: řekl jeden zahraniční  odborník na výživu. Něco na tom bude. Nikdy jsem se u babičky nesetkal s hluboko mraženou pizzou se šunkou co je slepená enzymem ze zbytků masa. Její buchty nejsou sice zrovna výživovým příkladem, ale vím že tem mák v nich je mák a máslo máslem a ne soleným margarínem. Chutnají a navíc je nepeče dvakrát týdně, což je průměrná konzumace zmíněné pizzy. Vůbec spotřeba hotových produktů stále stoupá. Kdo má dneska čas si stoupnout do kuchyně a kouzlit něco dobrého? Snad jen maminky na mateřské a svobodní, když je to baví nebo to umí.

V reklamě na jídlo se točí víc peněz než v propagaci aut. Potřebuje dobré a kvalitní jídlo propagaci? Ne, jen to špatné. Ovoce v müsli je mnohdy aromatizované cokoliv. Produkty vyrobené podle tzv. tradičních receptur nemají s tradicí nic společného. Pesto nemá v sobě olivový olej a piniové oříšky ale jen  levnější kešu a řepkový olej s barvivem a olivovým aroma. Delikatesní polévky a omáčky jsou přesolená a ochucená voda. Když jim propůjčí jméno nějaký známý kuchař  tak se ptám, zda by mu tenhle paskvil překročil práh jeho kuchyně. Asi mu  dost zaplatili.

Reklama spojená s jídlem útočí cíleně na ty bezbranné. Kupříkladu děti neodolají touze mít ten fotbalový dres za body nasbírané za obaly z čokolády s extra porcí mléka (práškového). Nevědí že pro to aby ten dres měli, musí do sebe vpravit pět a půl kila cukru a osmnáct kostek másla. Rodiče zasáhněte, určitě by vás i vyšlo levněji potomkovi ten dres rovnou koupit a je to i zdravější. Proč tyto koncerny sponzorují a rádoby podporují sportovní akce?

Protože existuje přirozená hranice příjmu kalorií a lidi nemohou konzumovat víc než se jim do žaludku vejde, tak se dnes potkáváme s podobným jevem známým z finančního sektoru- Spekulace. Riskuje se nejen s akciemi, ale i s našim zdravím. Pro udržení prosperity a schopnosti konkurovat se objevují na trhu produkty co má  jejich konzumace redukovat třeba počet vrásek a tvorbu akné. Chudáci kosmetici. Tím se nám snaží tahat jen peníze z kapsy. Momentálně bující Biopotraviny musíme také sledovat zda jsou opravdu jen z komponentů přírodního charakteru. Kdo to dovoluje? Politici. Proč má takovou moc kromě koncernů potravinářských i energetické a farmaceutické?

Jídlo, energie a léky jsou věci bez kterých se neobejdeme, tak proč na tom nevytřískat co nejvíce. A tak jsou zákonodárci drženi v šachu lobbyisty oněch molochů, mnohdy za podpory tučných obálek a  luxusních prezentů. Neboli ručka ručku myje. Jak jinak by se mohla zvyšovat cena něčeho jehož výrobní cena je poměrně nízká a netrpíme nedostatkem těchto náležitostí?

Omlouvám se že dnes nepovoluji žádné komentáře k tomuto článku. Již několikrát jsem se setkal s urážkami na adresu mé vzdělanosti, světonázoru nebo egoismu. Nejde o to že bych neuměl přijímat kritiku, ale nechci se konfrontovat s útoky lidí jež se ani nesnaží bojovat s nedostatkem sebevědomí a hloupostí.