Parkoviště, penis, penzistka.

Netušila jsem,  jaké radosti a slasti mně přinese doba nezaměstnanosti a potupného čekání na důchod..Všechna ta slova v nadpise začínají na P, ale ….. ale abych to vzala  postupně. Za naší zahradou vyrostlo  parkoviště  supermarketu,.  Místo  dřívějšího plotu zakončují zahradu  betonové základy a koruny našich stromů ovívají dřevěný plot, kterým je parkoviště obehnáno.  Nesmím zapomenout na roh parkoviště, který  tedy logicky sousedí s naší parcelou.  

Krásný letní (jarní, podzimní a snad i zimní den).

Dopoledne se ozývá štěkot psů.,některé náruživé návštěvníky parkoviště dokážu podle štěkotu rozlišit. Nemám na mysli majitele psů, ti většinou na své miláčky neštěkají.   Dopoledne přicházejí pěšky  čtyřnozí kamarádi  starších žen,   jejich štěkot ,kvílení či vytí je spíš k zasmání. (Štěkot, kvílení či vytí se týká psů, ne jejich majitelek, i když…. No, to sem nepatří). Jen by ty zvuky  neměly být tak  vytrvalé. Odpoledne se dostavuji větší rasy, to už ne pěšky,ale pánové si je přivážejí společně s manžlkou, dětmi či milenkami. (Čím větší chlap, tím větší pes a silnější auto, ale to sem taky nepatří) Většinou jsou rafani  ponecháni v autě  a  pak se nese do zahrad ten správný štěkot a vytí. Samozřejmě  chápu, že nějak pes musí dát najevo svou nespokojenost. Po ránu chápu bez výhrad, k večeru bych někomu nejraději zakroutila krkem a nebyl by to určitě pes.

A tak místo cvrlikání ptáčků holt poslouchám zvýšené hlasy nakupujících, zvonění mobilů,  štěkot psů  a zvuk motorů. Už jsem  si zvykla. …. No, skoro zvykla.

Ale ještě je tu ten pořád   zmíněný roh.  Kdo nezažil, nepochopí, neuvěří. Netuším, proč mají pánové potřebu   furt čůrat. Při příjezdu na parkoviště, při telefonní konzultaci o nákupu, při čekání na manželku, mezi laskáním milenky, při pořvávání na děti, či  při laskavé (neúčunné) výchově psa, dokonce  i při nakládání nákupu…..a vždy, za všech okolností v rohu, byť je ono místo nejlépe viditelné z celého parkoviště. No, nemohu rozumět všemu.

Když jsem v rámci stavebního řízení kolem  parkoviště zmínila potřebu vybudovat WC, vysvětlil mně zástupce investora, že si nechali udělat studii o tom, jak dlouho se nakupující zdrží v prodejně, jak dlouho zdravý občan vydrží nečůrat, a z uvedené studie jednoznačně vyplynulo, že potřeba vyměšování  u zákazníka  nastat nemůže a tedy nenastane. Tehdy jsem se nad vysvětlivkou tak rozesmála, že mně ovšem unikla možnost  předmětné studii  oponovat.. Bohužel…

Dřevěný plot je postaven tak, že muži- zákazníci- k nám na zahradu nevidí, a tak se chovají podle pravidla  - když někam nevidíš, tak tě není vidět. Opak je pravdou….

Pokud se pohybuji na záhonech poblíž plotu, už mám vypěstované reflexy. Napřed se ozve zašourání bot  - asi pro pevnější postoj, je třeba se rozkročit. Pak následují zvuky, kdy se čůrající pán uvolňuje, to je odkašlání, pomlasknutí, nádech…. Pokud jsem  dříve v této chvíli zvedla zrak, viděla jsem mezerami mezi laťkami právě se otevírající poklopec… Vzhledem k mému věku už mě nic nepohoršuje, moji mravní výchovu těžko co ohrozí, jen to množství penisů…. Zase úplně všechno mít nemusím.

Pokud jsem zrak dost rychle nesklopila,. následoval výhled do intimní krajiny nebohého,  ulevujícího si muže. Tedy muže, no… jak to napsat, snad oklikou.   

Občas se objeví na netu  různé studie, průzkumy či odborná pojednání o průměrné velikosti penisu. Netuším, jak se takové průzkumy dělají, ale naše zahrada  coby pozorovatelna pro průzkumníky by mohla být  vědeckým pracovištěm, které by vykazovalo optimální  možnosti výzkumu.  Nikdo z pánů nic nezastírá, nezveličuje, nestará se o průzkum, o vědce, nepředvádí se okolí, milence či registrovanému partnerovi,  jen a jen si odbývá  to své čůrání…Pak by ovšem musely všechny vědecké práce o velikosti mužského přirození slevit na centimetrech do délky i do šířky  a to velmi.

Chcete podrobnosti? Popisuje  se to těžko, všechny ty „úžasné“  pohledy po čase  splývají dohromady. Malý, maličký, o trochu větší, zase malý, špatně rozpoznatelný,  občas se mihne něco, co by se dalo označit jako  vybočení z průměru, tedy parkovištního průměru.  Tu ohanbí zarostlé světlými chloupky, tu tmavými, občas někdo šikovný, kdo ukazuje jen tu nezbytnou část, jindy exhibicionista , málokdy stydlivka i vyholení se najdou.

Všichni ovšem s touhou po prožitku,  v dané chvíli a v daném rozpoložení jde ovšem v souvislosti s penisem jen  a jen o prožitek vyměšovací,  tedy asi o to, jak vysoko, jak silně. . Naštěstí. Vlastně naneštěstí. V téhle chvíli totiž sice stéká  tělní tekutina zpět na parkoviště, ale bohužel  i k nám do zahrady.

Takže žádné moje  pohledy vzhůru, žádné hodnocení velikosti, žádné vybírání či přebírání, ale jedině rychlý úprk do jiné části zahrady.

Pak už stačí vyčkat  sluchem, kdy dopadnou poslední kapky,  opět vyslechnout zakašlání, slastný výdech , občas i něco, co nejde z hrdla, ale  z ….  inu,  pán bude muset za chvíli hledat opravdové WC, kde se může posadit.

V bezesných nocích jsem zvažovala zapojení automatické kamery a vyvěšení nešťastníků na veřejném místě. Jenže to množství, snad že bych těmi fotkami polepovala  onen plot?   Navíc takové množství choulostivých  fotek v počítači by mohlo nezasvěcené utvrdit v domněnce, že  mám nějaké sexuální úchylky.

Teď už jsem si natolik zvykla, že jen čekám na to druhé zašourání nohama,  které následuje po zapnutí kalhot, ( to aby byla obnažená intimní část těla řádně uložena zpět do správné nohavice), takže zašourat, podupat a důstojně odkráčet . No a to je pro  mě povel k návratu na původní záhonek.

Škoda, přeškoda, že tohle nezažila Eulalie Čubíková, pohled , který jí poskytoval záchodek ve Zvonokosích, a možnosti  našeho  parkoviště jsou totiž  neporovnatelné