Vánočníček

Petr se netěšil. Vánoční firemní večírky neměl rád. Jednak měl na konci roku spousty práce a tak se mu nechtělo vysedávat na večírku a poslouchat bezduché řeči.

A pak, jeho žena Lucie se nikdy netvářila příliš nadšeně, když nebyl doma. Trávila sama doma s malým dítětem spousty času.

Neměl chuť poslouchat její výčitky a na druhou stranu neměl chuť poslouchat uštěpačné poznámky kolegů, že brzy odchází.

Když dorazil, večírek se začal rozjíždět. Otráveně postával a bavil se s jedním z kolegů. Alkoholem a přípitky se nešetřilo.

Jeho asistentka mu přinesla nově nalitou sklenici vína. Vlastně ho zachránila. Byl už otrávený z rozhovoru s ne příliš sympatickým kolegou. Její přítomnost považoval za záchranu. Oddechl si. Vypil sklenici vína, jakoby to byla voda.

Míša mu okamžitě podala novou. Byla ochotná, sympatická, milá.

Jako správná asistentka.

Když v kapse u saka ucítil slabé vrnění, bylo mu jasné, že píše Lucie.

Nemýlil se a vlastně se jí ani nedivil.

Její zdravá žárlivost mu lichotila. Měl ji rád.

Dopil další sklenici vína. Dokončil rozhovor s kolegou. Míša mu přinesla další sklenici. Svěřil se jí, že by už nejraději odešel. Jednak měl dost vypito a pak chtěl být doma se svoji ženou.

„Půjdu taky“ rozhodla se. Byl rád, aspoň neodejde jako první.

Bydleli stejným směrem a tak objednal jedno taxi. Unaven dosedl vedle Michaly. Její jemné doteky ho překvapily, ale nebyly mu nepříjemné. Je přece společensky unavený. Omlouval sám sebe.

Ani nevěděl jak, ocitl se v jejím bytě. V její posteli.

Když mu došlo, co se stalo, bylo už pozdě. V rychlosti se oblékl. Podíval se na svoji asistentku. Vůbec nebyla jeho typ.

„Debile“. Řekl si v duchu. Oddechl si, když za sebou zavřel dveře jejího bytu.

Nechtělo se mu řešit co dál. Nejraději by se neviděl „ Zatracený ženský“ proklínal ji i sám sebe.

Nesnáší firemní vánoční večírky. Od této chvíle ještě víc.

„Ksakru, zatracenej vánočníček!“