Dva pohlední pánové. Jeden je politikem bývalým, druhý aktivním. Oba se stejným názorem na „tyátr“ kolem čtyř padlých vojáků v Afghanistánu.
Žoldáci. Vojáci, kteří berou plat za výkon své profese. Je těžká, náročná, život ohrožující. Vybírají si ji dobrovolně. Nikdo, opravdu nikdo je nenutí ji dělat. Přesto se rozhodnou „jít do toho“ klobouk dolů před takovým rozhodnutím. Ale asi vědí, proč to dělají.
Peníze, adrenalin, obživa… kdo ví. Je to každého věc a každého svobodné rozhodnutí.
Kolik takových povolání je? Není jich spousty, ale je jich hodně.
Horníci, záchranáři, hasiči, sanitáři…
Se smrtí se počítá. Tak nějak „visí“ ve vzduchu u všech výše zmíněných profesí A nejenom u nich.
Každou minutu, hodinu, den…
Jsou hrdinové? Ano všichni výše zmínění jsou hrdinové.
Každého života je škoda.
Denně umírá tisíce lidí.
Dopravní nehody, nemoci, násilí…
Smutné příběhy a smutné konce.
Smrt.
Slovo, při kterém mrazí. Tuhne úsměv a slzy tečou po tvářích.
Skoro každý z nás to zažil. Někdo někomu…zemřel.
Afghánští vojáci už při zmíněném „tyátru“ dostanou vyznamenání. Na co jim bude? Na nic.
Nebylo by lepší dobře vojáky pojistit, aby jejich pozůstalí „něco“ dostali? Kromě medaile samozřejmě. Ta jim jejich blízké nevrátí a žal neztlumí.
Každého lidského života je škoda.
Každého.
Vojáků, kteří působili v Afghanistánu, rodiny, která zahynula při autonehodě, záchranáře, kteří obětovali svůj život za život někoho jiného. I malého dítěte, které právě zemřelo na leukémii.
Je prostor pro vlastní názor v českých mediích a na české půdě nežádoucí?
Ukamenujeme za reálný pohled na celou kauzu Macha i Macka, protože nám zrovna jejich názory z nějakého důvodu nesedí?
V tom případě by se i oni mohli stát hrdiny a adepty na vyznamenání.
