Dotaz na autorku:

Pracujete, nebo jste, podobně jako bývala neradostná hrdinka tohoto textu, "doma, relativně spokojená"?

těch je...

a ani je nepoznáte, na první pohled děsně milé a vstřícné ... ale jak se chovají k žákům, to je děs a druhá strana mince. Totéž najdete i na brněnské konzervatoři nebo JAMU ... těch naschválů co dělají žákům a kolegům, protlačování vlastních zájmů ... taková svi.ě dokáže někoho pustit třeba téměř až k magistrovi a pak řekne že ho dál nepustí ... kdyby na to neměl, pak by musel vyletět dřív, nebo být upozorněn na nějaké "problémy" , které stejně ani neexistovali ... osobní antipatie. V jiných případech učitelka na gymnáziu zkouší (Cyrilometodějské brno) žákyni opravdu každou hodinu a ačkoliv je připravená, dá jí 4ku .. to už je psychoteror . Vedení školy odmítalo řešit problém s tím, že by chudinka jinde práci nedostala a má přece rodinu.... vyhodili jí pak myslím až za krádeže.

Učitel by nikdy neměl vkládat do profesního vztahu osobní problémy a nenávisti ...

Ale jaká je pointa této úvahy?

Učitelky a učitelé jsou samozřejmě různí a různé, a pro lidi, co nejsou v principu dominantní extroverti, co milují společnost a roli autority v ní, to není. Pokud se vaše kamarádka spokojila s rolí ženy v domácnosti, asi to bude spíš introvertka poddajnější povahy - tohle by dominantní extrovert nevydržel.

Není pak divu, že svoji práci nezvládla a snažila se nedostatek přirozené autority kompenzovat "preemptivními útoky". Bohužel je práce učitele nedoceněná, a to jak společensky, tak finančně, a pak není divu, že učí lidé, co se k tomu nehodí.

Prostě nemůžete submisivního člověka postavit do role autority, to ho naprosto psychicky zničí.

Re: Ale jaká je pointa této úvahy?

Pointa je spíše v tom, jak škodlivé je míchat starosti osobní s pracovními, protože pak se problém ne násobí, ale přimo umocňuje a člověk, který si to připustí pak na sebe nevědomky začne nabalovat i problémy celého světa. Je přitom úplně jedno, jaké má zaměstnání.

Nechci nikomu radit, ale chyba byla v tom, že v té škole se nenašla žádná kolegyně, která by jí řekla, že o jejích osobních problémech je ochotná s ní pokecat po škole někde v kavárně a že v té kavárně nebudou přitom probírat problémy školy. Zkrátka donunit jí, aby své problémy rozdělila na osobní a pracovní. Moje manželka byla učitelka, vím co to je za povolání, ale pouze tím rozdělením lze z lidí - nerváků opět udělat lidi příjemné.

Já nevím ...

Prošla jsem všemi stupni vzdělávacích zařízení a nepamatuji si, že by se někdo choval z učitelů špatně. Spíš na ně ráda vzpomínám. Učím jen občas dospělé a mají mou veškerou podporu, hodně se tomu věnuji. Děti zlobí a neučí se, nemají respekt a je velká chyba, když se nenaváže pěkná vztah mezi učitelem a žákem. To poznamená obě strany. A toho žáka ještě víc do budoucna.

Re: Já nevím ...

děti vždy zlobí a neučí se , hezký vztah ale může být - naše třídní na střední nás měla velmi ráda, ale pětky nám sázela jednu za druhou a skoro nic nám neodpustila.

ne nadarmo se říká

že učitelka není povolání, ale diagnoza

Re: ne nadarmo se říká

žily byly tři setry - jedna blbá druhá škaredá a třetí taky učitelka

Je to náročné povolání na psychiku,

a tak není nic divného, že to každý neustojí. Všechno zlé je k něčemu dobré a špatná učitelka alespoň připraví dítě na nespravedlivý reálný svět plný hlupáků (ve vedoucích pozicích).

Re: Je to náročné povolání na psychiku,

 Souhlas, Matko Zpovědnice

Zajímavé.

Mě potkala jedna až na gymnáziu.. a té se bála celá škola! Ale základní škola na malém městě, to bylo blaho pro dětskou duši.

jojooo...

Pravda - i já dodneška pamatuju na strašidelnou úču naší tehdejší 4. třídy. Byla zlá, sprostě nám nadávala, vyvolávala k tabuli zkomoleninama jmen (např. místo Nováková, řekla "Novačka k tabuli", apod.) a byla dost vzteklá - věk tak necelých 50 let. Psychicky slabší spolužák při jednom z jejích vystoupení dokonce omdlel. Následně mu natrhla ucho, když ho za něj chtěla zvednout, páčto měla pocit, že on simuluje. Nechápu, jak jí to tehdá mohlo projít, ale to byla ještě doba KSČ, tak se leccos řešilo jinak. A taky si pamatuju na ten klid, když byla dva týdny nemocná a my měli supl. Některý lidi by potřebovali psychiatra a k dětem je vůbec nepouštět. Což mne přivádí k otázce - dělají budoucí učitelé psychotesty, nebo něco podobného na to, zda se vůbec hodí, aby byly v blízkosti dětí? :)

Re: jojooo...

Ať visím, jestli ano. Bylo by to ale ohromně užitečné, aby vyselektovali příští "učitelky Hajské". Malé dítě je v rukou praštěné hysterky bezmocné.

Tohle se stává těm,

kteří nejsou schopni si starosti rozdělit na dvě hromádky: Hromádku pracovní a hromádku osobní. Netahat si do práce osobní problémy a domů pracovní.

Re: Tohle se stává těm,

Pravda,co máš doma,netahej do práce a naopak.

Jinak mohu říci,že dcera má učitelku ve 3.třídě,která je tohoto věku,a nemohu si stěžovat.Syn v 6.třídě(ale na jiné škole)naštěstí taktéž.Jinak si pamatuji dobu mnou strávenou na ZDŠ(1972-80),že jediná souška úča,kterou jsem nesnášel,nás měla na pracák a byla to kus hovězího a navíc hysterka,a o sobě si myslela,že snědla Šalamounův trus.Pak jeden soudruch úč,starej vzteklej dědek,přezdívaný klouzek a žemloch....Bylo to na ZDŠ Žernosecká v Praze 8

napadá mě jediné

trošku zapomínáte na přísloví "nesuď, abys nebyl souzen.."

P.S. nejsem učitelka.. ani zapšklá :-)