Čekáte, že zavolá nebo přijde? Kdo? Přítel, počítačový expert, obchodní partner, lékař …
Nedočkáte se, přestože jste s ním domluveni na určitou hodinu. Nejde Vám to do hlavy a nemůžete se s tím smířit. Čekáte. Deset minut, půl hodiny, hodinu a víc. Stojíte na chodníku, sedíte v restauraci, v čekárně, v kanceláři, nespustíte oko ani ucho z telefonu.
Omlouváte dotyčného. Napadají Vás katastrofické příběhy. Od těch nejhorších k banalitám. Někdo ho přejel, on někoho přejel, dostal infarkt, zlomil si nohu, opil se, zapomněl na Vás… To snad ne! S tou poslední alternativou se nehodláte smířit.
Zvedáte telefon a vytáčíte jeho nebo její číslo. Nic. Nezvedá to. Nebo je stanice nedostupná. Někdy se stane, že to dotyčný zvedne a ozve se trapná, trapnější a nejtrapnější výmluva různého druhu. Záleží to na pohotovosti, vtipnosti i obrazotvornosti daného protějšku. Ještě pořád se divíte? Čemu? Své naivitě nebo drzosti a neslušnosti ostatních?
Slušnost, to je to, co z nás dělá člověka. Napadá Vás. Bohužel jenom Vás a hrstku ostatních. Zanedbatelnou.
Slušnost nebo loktuše… Jak to spolu souvisí?
Zcela jednoduše. Poslední slovo vymizelo už dávno ze slovníku. A dnešní generace vůbec neví co to je.
Slušnost je aktuálním adeptem na to samé.
Co že to je? Blázníš, to někdy existovalo? Budou se ptát následující generace. Blázni Ti, co něco takového dodržovali.
Co z toho měli? Peníze, prospěch, kontakty? Nic? Tak to je neuvěřitelné!
Slušný člověk rovná se exemplář.
Děkovat, dodržovat, poprosit, pozdravit… Nechte se unášet těmito slovy, dokud je to možné.
Slušnost. Archaismus, přežitek?
Nebo je absence slušnosti „ jen“ dočasnou indispozicí současné doby?
Slušnost – dělá člověka člověkem.
Jsme přeci lidé?
