Radek pomalu ale jistě sbalil Kristýně všechny věci. Žili spolu něco málo přes rok.
Radkovi bude padesát. Kristýna byla jeho několikátou známostí od doby, co se před patnácti lety rozvedl.
Sám si myslel, že poslední. Už ho nebavilo martýrium seznamování ani společné sžívání se. Měl toho za ty roky dost.
Chtěl mít klid vedle někoho, s kým mu bude dobře.
To Kristýna splňovala.
Začátkem září odjel jako každý rok s partou kamarádů na čtrnácti denní okruh lodí po chorvatských ostrovech.
S partou skvělých chlapů, s kterými se zná už léta.
Kristýna nadšená nebyla. Její nelichotivé poznámky mu lezly na nervy.
Ještě víc mu lezlo na nervy její telefonování a narážky, které měla.
Na lodi mu nic nechybělo. Měl dostatek všeho. Humoru, jídla i pití.
Žádné starosti, zpovídání se. Ani přílišnou hygienu neřešil.
Po návratu se zamyslel, jestli mu přeci jenom nebude líp samotnému.
Bude, nebude?
Ani sám pořádně nevěděl, proč se rozhodl, že bude.
A tak věci byly sbaleny. Kristýniny věci. Odchod se neobešel bez výčitek, slz i vyhrožování.
Oddychl si.
Do doby, než jeho kuchyň vypadala jako po zemětřesení a v koupelně se přes množství špinavého prádla nemohl dostat k vaně.
Ne, že by si neuměl vyprat, uklidit a uvařit. Jednoduše na to neměl čas a někdy ani chuť.
Co s tím? Cestou na basket uviděl auto s nápisem „ hodinový manžel“ Náhradní, který přitluče, opraví…
„Přitlouct a opravit nic nepotřebuju…“ Hodinová manželka ta by se ale hodila.
Ještě ten večer se začetl do inzerátů a objevil ji. „ Uklidím, vyperu, vyžehlím, popřípadě uvařím a upeču“
Neuvěřitelné. Přesně to i tu hledal.
Hodinovou, náhradní. Vykoná všechny slíbené činnosti. V klidu a bez řečí odejde.
Žádné výčitky, výhrůžky…
No není to paráda, pánové?
