„Tak jsem si ho tam vložila,“ ječela na mě Julie. Nevěřícně jsem kroutila hlavou. „Koho a kam?“ netušila jsem.
„Inzerát přece, na seznamku. Vášnivá, hledá lásku na celej život, prsa jsem si o číslo přidala a věk o několik čísel ubrala,“ pokračovala. Už jsem chápala.
Julie si ve své slabé chvilce dala inzerát, i když to v žádném případě neměla zapotřebí. Hezká kultivovaná hnědovláska se rozhodla, že rozšíří zástup svých obdivovatelů.
Odpovědí jí zřejmě i k uvedení svého poprsí čísla čtyři došlo požehnaně.
„Mám vysoký nároky,“ informovala mě. A tak „brala“ jen štíhlé vysokoškoláky bez pravopisných chyb, nad 185 cm, pod padesát.
I tak jí dal výběr zabrat. Nakonec si vybrala tři adepty.
První byl právník. Petr.
Když přišlo nagelované „cosi“ s mluvou dlaždiče, uvědomila si, že ne všechno co kdo napíše, je pravdou. Papír snese všechno, respektive e-mail. Líbila se mu. Hned ten den jí navrhl hodinový hotel.
Přišla zkroušená a rozhodnutá, že tohle nemá zapotřebí. Za pár dnů ji to přešlo.
Rozhodla se setkat s oslnivým vysokoškolákem Jiřím, který hledal něco tak úžasného, jako byla ona. Přišel vychrtlý ušoun, který se najedl možná vloni v létě. V hlavě měl kalkulačku a vyprávěl ji, jak si skládá i použitý vánoční papír na příští rok. Upozornil ji, že pokud bude chtít do restaurace, kde večeře stojí na osobu přes 125 korun, bude si ji muset zaplatit sama. Čas měl jen ve středu, a to od 15 hodin, kdy jeho manželka chodí na jogu. Tak to už bylo moc. Julie se dopotácela domů a s mokrým hadrem na čele ulehla do postele. „Nikdy víc,“ křičela. „Chraňte mě před debily,“ pokračovala už bez hadru na hlavě.
Za týden ji to přešlo. Hrnula se do třetice dychtivě na další rande s panem vyvoleným. Richard. Třetí. Jak prozaické.
Když ji před kavárnou uvítal inteligentně vypadající muž v padnoucím obleku s krásným úsměvem a vybraným chováním, nevěřila. 190, štíhlý, modrooký, kultivovaný. Nej.
Připadalo jí, že se znají odjakživa.
Byl charizmatickým milým společníkem. Při rozloučení ji letmo políbil na tvář. Hned večer napsal oslňující e-mail. Kdy, kde? Domluvili se už na první schůzce. Další „rande“ v luxusní restauraci.
Julie si vzala svoje oblíbené šaty. Červené. Těšila se.
Když ji něžně objal a celou dobu držel za ruku, byla v sedmém nebi. „Je to on,“opakovala si. Její ideál. Vyprávěl jí o své profesi, i o tom, jak je krásná, nejkrásnější. Obojí jí imponovalo.
Doprovodil ji a nabídl, že ji odveze domů. Souhlasila. Nezdál se jí jako úchyl ani násilník.
Chtěla vystoupit pár metrů od svého domu. Něžně ji políbil a jí se podlomila kolena. „Kolik mi je, říkala jsem si, bože jak líbal,“ přivírala oči, když mi o tom vyprávěla. „Nádhera, no a pak mi nabídl, jestli nechci jet k němu,“ vyprávěla dál. Minutu se prý rozmýšlela, ale pak si řekla…Ne!!! …Ještě ne!!!
Něžně ji vzal kolem ramen a navrhl, ať ho pozve dál ona. Nemohla a nechtěla.
„Tak aspoň na schodiště,“ žadonil. Vytřeštila na něj svoje velké oči a nechápavě se zeptala, „Kam?“ „Schodiště v nejvyšším patře kam chodí minimum lidí nebo tady v autě,“ neurvale se jí začal snažit dostat pod šaty. Julie se rozpomínala na jejich cenu a modlila se, aby jí je neroztrhl. „Těch peněz co stály, chápeš to?“ rozčilovala se. Byla jsem v šoku. „Z toho slušného inteligentního vysoce postaveného gentlemana se vyklubal nadržený chlívák,“ oddychla si slovně.
A jak to dopadlo?
Julie utekla z auta a ani se nerozloučila.
A serveru seznamka.cz dala na čas sbohem. Na jak dlouho? To neví ani ona sama.
Ale věřte mi, jak ji znám, celá věčnost to nebude. A tak seznamuchtiví nápadníci čtěte pozorně.
Vášnivá, inteligentní, prsa číslo čtyři hledá….
