Sexuální výchova v Čechách

Janina byla moji spolužačkou. Puritánská, moralizující, uštěpačná a nehezká. Studovala pilně a učila se hodně. Dotáhla to daleko. Učí rodinnou a sexuální výchovu.

Její manžel od ní jednoho dne utekl a to doslova. Už ho zřejmě nebavilo jíst každý den párky a dívat se na svoji manželku ve flanelové noční košili. Ona mu vyházela věci z okna. Tím bylo manželství ukončeno.

Pamatuji si na její názory týkající se sexu. Na její pohoršující posunky a pusu dokořán při každé zmínce o něm.

Právě proto jsem byla překvapená, když jsem se dozvěděla, co učí. A nebyla jsem jediná.

Přitom zrovna tato oblast je hodně důležitá a nezanedbatelná.

Co si budeme povídat. Málokteré dítě má tu odvahu si otevřeně o sexu promluvit s rodiči a málokterý rodič je schopen bez zardění otevřeně se svou ratolestí mluvit. Neutrální osoba je leckdy určitě lepší. Nemáte ostych se ji na cokoli zeptat a svěřit se.

Nepochybuji o praktických i teoretických znalostech mladých. Někdy jsou jejich znalosti ale zkreslené. Zvlášť, když jim radí a mnohdy blbě jejich vrstevníci.

Někteří pojmenovávají pohlavní orgány a pohlavní akt pouze vulgárními výrazy. Pak žasnou nad pojmy  jako jsou  šourek, varlata či vagina.

Z pohlavních nemocí znají AIDS a kapavku, maximálně syfilis. Nad názvy ostatních nemocí jako jsou ureaplasma, gardnerella nebo streptokok kroutí hlavou a myslí si, že jsou to buď slova sprostá nebo neexistující.

A pak,  myslí si, že se jich to až tak netýká. Stačí se umýt nebo si vzít všemocný prezervativ. Už jim ale málokdo řekne, že pohlavní nemoci se nepřenáší jenom pohlavním stykem, ale i orálně, análně a jinými praktikami.

Málokdo ví  jak se která nemoc  projevuje, a už vůbec neví, na koho se má obrátit pokud mu něco je.

To už nemluvím o tom, že mnohdy potřebují poradit nejen v těchto „ běžných“ věcech, ale i v tom s kým chodit nebo nechodit. Co si nechat od opačného pohlaví líbit a co ne.

Je to složité téma i pro dospělého natož pro mladíka či slečnu, kteří se sexuálním životem začínají.

Mnohdy by se kurzů sexuální výchovy mohli zúčastnit i dospělí. Zvlášť  samozřejmě. I když by vzájemné propojení názorů nemuselo být tak špatné.

Kurzů, přednášek a jiných aktivit na toto téma je ale žalostně  málo.

Knih bylo napsáno dost a tak nemám pochyb, že je má Janina nastudované. Možná se z nich něco nového dozvěděla, něco se přiučila.

Není ale jisté, jestli se nad dotazy studentů nečervená nebo ji nepohoršují.

Takových jako ona je bohužel určitě víc.

A přitom by bylo tolik potřeba moudrých rad z praxe někoho znalého, zkušeného a empatického.