„Nikdy, nikdy a nikdy“, rozčilovala se Andrea na celé kolo, v restauraci, kam nás pozvala na oslavu svých padesátin.
Diskuze byla o rozdělení důchodu mezi partnery.
„Jsem jedináček a už z toho postu nejsem zvyklá se dělit. O partnera, čokoládu ani o důchod“, vedla razantní monolog Andrea.
Myslela to zcela vážně a mohu říct, že jsme přitakávali a dávali ji za pravdu.
Co je to za blbost. Shodli jsme se všichni.
Mimochodem Andrea byla potřetí vdaná. Šťastně jak tvrdila. Aby taky ne. Na její poslední svatbu před dvěma lety všichni zúčastnění vzpomínají.
Léto, teplo, velká zahradní párty plná jídla, pití a hudby.
Andrea byla manažerkou v jedné nejmenované zahraniční firmě a její příjmy byly víc než průměrné. Pracovala ráda a hodně. Pojem pracovní doba neznala. Bylo to spíš takové od nevidím do nevidím. Jí to nevadilo. Děti měla velké. Netrávila čas, vařením, pečením, cvičením. Trávila ho prací. Byl to její životní styl.
„ No jen se na to podívejte. Musela bych se rozdělit s Pepou i Jardou“ jmenovala své předchozí dva manžele. „ Možná taky s Markem, Honzou, Přemkem“ vyjmenovala své přítele, s kterými žila, než si vzala Bořka. Třetího manžela.
„Tak“ zprudka se nadechla a upila ze sklenice vína, kterou měla před sebou.
„ Vlastně jsem zapomněla ještě na Karla“. Karel?
Do toho se Andrea zamilovala, ale on jí utekl s hezkou mladou modelkou. Těžce to nesla. Sice jeho vztah brzy skončil, ale jizva na srdci zůstala.
„ Hajzl“ povzdychla si. „ I tomu bych musela dát, krajíc důchodu, samozřejmě“ vysvětlila nám, méně chápavým stojícím si na „vedení“.
„A tak by mi nezbylo nic, zhola nic“ vedla dál monolog.
Čím víc manželů nebo manželek, tím menší důchod.
Měla pravdu. Co to vlastně je, dělení důchodu? Podle jakých pravidel a kritérií by se to mohlo rozdělovat. Jak? A komu? Manželkám a manželům současným, předchozím včetně bývalých partnerů, kteří žili ve společné domácnosti, když to vezmu do extrému.
Pak se budeme obávat vůbec někoho potkat. Už při prvním randění by bylo v tom případě vhodné běžet na sociálku, aby těm dvěma důchody spočítali.
„Blbosti, vymýšlejí se jenom blbosti místo podstatných věcí“ ukončila svůj monolog Andrea.
„ Jestli on si mě ten můj Bořek nevzal jenom kvůli důchodu“ zameditovala skoro po sedmičce vína.
„Ale to snad…“ Nééé zakřičeli jsme téměř všichni jednoznačně, dřív než stačila svou větu dokončit.
I když?
Andrea je jedináček a já pevně věřím, že se nebude muset dělit. O partnera, čokoládu ani důchod.
Držím palce.
