Pssst! Manžel spí.

Seděla na břehu moře téměř nehnutě. Fascinoval ji ten pohled i pocit, že se zastavil čas.

Jezdila k moři jednou za rok. Ona i její manžel Každý do svého jednolůžkového pokoje. Manžel chtěl mít klid na práci i na odpočinek. Dny trávil plaváním, čtením a prací. Večer chvíli poseděl nad sklenkou vína.  Chodil brzy spát. Byl unaven a na zábavu neměl chuť ani náladu. Nikdy. Ani doma. Byl uzavřeným „morousem“.

Za roky manželství si na ten, pro ni zvláštní způsob života, nezvykla.  Byla zábavná a společenská. Ráda tančila i zpívala. V tomhle svazku si připadala pořád sama.

Seděla u plážového baru. Pozorovala ostatní, jak se baví. Všimla si příjemného mladíka. Jejich oči se setkaly. Oba se na sebe usmáli.

U večeře ho potkala znovu. Pozdravil. Příjemně ji zamrazilo.

Byl nejméně o deset let mladší.

Večer se pak dívala na svého zívajícího manžela, který ji doprovodil k prostranství hotelové restaurace, kde se každý večer tančilo. Trpěl. Hudba, která se příjemně linula, mu připadala příliš hlasitá a rvala mu uši.

„ Jdu spát“ prohlásil rezolutně.

Dívala se, jak odchází. Starouš, pomyslela si. Přitom byl jen o rok starší než ona. Zdálo se jí to neuvěřitelné.

Zůstala sama. Šla si zatančit. Vmísila se do davu tančících hotelových hostů. Oddávala se rytmu hudby a užívala si svobody a teplého večera.

Bylo jí sice líto, že nemůže tančit se svým manželem, ale rozhodla se nekazit si večer tak nereálnými představami.

V tom ucítila jemný dotyk na svých ramenou. Otočila se, stál za jejími zády, díval se na ni svýma velkýma očima. Pozdravil a zeptal se, jestli umí francouzsky. Uměla jen pár frází.

Začali tančit. Hltala každý společný pohyb. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy tančila s mužem. Přála si, aby večer nikdy neskončil.

Její přání bylo vyslyšeno. Skončili v jejím pokoji. Ten večer i jedenáct dalších. Připadala si jako ve snu.

Probudily ji kapky deště, které ťukaly na parapet. To je zase počasí, pomyslela si. Byla doma. Podívala se na své opálené tělo, které ji připomnělo letní romanci. Nelitovala jediné minuty, kterou prožila.

Pomalu se zvedla. Pustila si hudbu.

„ Nemohla bys to ztišit“ ozval se nepříjemný hlas jejího manžela z vedlejšího pokoje.

Nemohla, řekla si pro sebe a přidala na hlasitosti.

Se stejnou hlasitostí zabouchla domovní dveře.

Hudbu slyšela ještě v dálce spolu se svými klapajícími podpatky a jeho nadáváním.

Otočila se.

Naposledy.