Odešla…

Přilítla jako střela. Nikdo ji sice nepozval, ale ani neodmítal. Nikdo před ní nezavřel dveře, naopak, pustil ji dál jako dobrou známou.

S ochotou. S radostí.

Bez rozmyslu toho, co bude následovat. Za to s iluzemi a očekáváním dalších dnů, měsíců, roků …

Nového života.

Usmívala se na všechny strany. Zdála se být oblohou bez mraků. Krásná. Nejkrásnější. Vonící čistotou.

Průzračná jako studánka.

Bezproblémová. Pozitivní.

Přinesla radost. Nové impulzy. Vzrušení a spousty zážitků.

Vehnala světlo do života i slzy do očí.

Přišla s větrem v zádech, který se chvílemi měnil v pořádnou vichřici.

Ta se snažila všechno rozmetat. Přinesla špatné spaní a neustálý tok myšlenek.

Připomínala bouřící se moře.

Přinesla neklid i starosti.

A pak,  jednoho dne, pomalu, potichu, po špičkách…

Odešla. Ani se nerozloučila.

Vytratila se.

Nechala za sebou spoušť.

Citovou.

Prázdnotu. Uvnitř i venku.

Odešla tak, jak přišla. Nečekaně.

Nikdo za ní nezavřel dveře.

Je pryč.

L  Á  S  K  A