Seděla na baru. V přiléhavých šatech nohu přes nohu. Perfektně namalovaná. Urovnávala si šaty a pozorovala, jestli náhodou nemá špíček na víc. Neměla.
Bylo jí dvaadvacet.
Skleničku nepustila z ruky, stejně jako cigaretu. Život je krásný!
Je důležité, s kým se stýkáš a jak perfektně vypadáš.
Žít, prožít a užít. To je heslo, kterého se držela.
Žít uměla. Po barech, restauracích, diskotékách. Prožila „úžasné“ chvíle s ještě „úžasnějšími“ lidmi. Nebylo pro ni problémem v téhle společnosti někoho sbalit. Na jednu noc, na dvě? Vztahy se tady nepěstují. Není to moderní. Nemoci se neřeší. Zvlášť ty pohlavní. Existují antibiotika. A pak někdy se na „to“ ani nepřijde. Řešit se to nevyplatí. Život je rychlý. Den a noc, obojí se střídá stejně rychle jako ten, vedle kterého se ráno probudíte.
Otřepete se a jdete dál. Životem. Mladí jsme jen jednou. Užít, prožít a vymazat.
Nové šaty, rifle, košile, nový přítel. S hezkým tělem, účesem i autem.
Seděla v čekárně gynekologa. Bolesti v podbřišku jí ani nedovolily dát si nohu přes nohu. Přiléhavé šaty jí obepínaly její bolestivé břicho. Namalovala se zběžně. Použila jen řasenku a lesk na rty. Kašlala na to. Má jiné starosti. Vnější svět jí začal být odporný.
Bylo jí přes třicet.
Našla si přítele, vedle kterého se probouzela víc jak rok. Je s ním šťastná. To slovo ani předtím neměla ve slovníku. Rozhodně ne ve spojitosti s dlouhodobým vztahem. Restaurace, bary, diskotéky jí přestaly bavit. Zrovna tak jako probouzet se každou chvíli vedle někoho jiného.
Zatoužila po citu, lásce, doteku. A hlavně po dítěti.
Její dřívější život vzal za své. Záněty, operace… Žít, prožít a užít. Hodně špatně si to kdysi vysvětlila. Kdyby tak mohla vrátit čas. Návštěvy gynekologa se podobaly nepřímé úměrnosti. Čím častější, tím nesmysluplnější. Těhotenství v nedohlednu. Už se s tou myšlenkou rozloučila.
Je jí čtyřicet. Nenamalovaná ve volných šatech sedí u stolu a krmí roční dceru. Je nejšťastnější v životě. Bary, restaurace, diskotéky nahradilo to nejcennější a nejsmysluplnější - Sylvie.
