Mozek pod poklopcem

František. Můj dlouholetý kamarád. Mám ráda i jeho ženu Marušku, hezkou, příjemnou, sympatickou skoro padesátnici. Dnes už ale ženu bývalou.

Františkův život zasáhlo před dvěma lety tsunami. Citové. V podobě mladé, okouzlující osmadvacetileté  Alice. Potkali se náhodou při jedné pracovní schůzce. A čistě náhodou spolu zašli na kafe. Tam se František dozvěděl, že všichni mladí chlapci ve věku Alice jsou debilové. Neinteligentní, nesolventní, neperspektivní, negalantní, nehezcí a někteří už také trapně zadaní.

Poslouchal a nevěřil vlastním uším a nakonec ani očím. Jen blázen by si nevšimnul jak na něj Alice kulí svoje velké hnědé oči. Jeho oči ustrnuly na jejich roztomilých rtech. To když něžně švitořila o tom, jaké má představy o životě a hlavně o svém budoucím partnerovi. Jeho sebevědomí rostlo každým jejím slovem. V  popisu ideálního partnera se jednoznačně viděl.

Urostlý, sebevědomý, inteligentní, zabezpečený. Prostě muž jak má být. Lichotilo mu její chichotání i pitvoření slov. Její pohledy, letmé doteky a okouzlující úsměvy. Její ustavičně bezstarostná dobrá nálada.

Prostě se mu líbila celá. Od hlavy až k patě. Její postava připomínala bohyni a tak trochu i jeho manželku, když si ji bral. Ale to už je tak dávno.

A pak… Maruška už mu nelichotí, nesměje se po stopadesáté jeho stejným vtipům a nekulí na něj zamilovaně oči, když přijde rozmrzelý z práce domů.

František se rozvedl. Po osmadvaceti letech opustil manželku a dvě dospělé děti. Vzal si Alici. Svatba to byla romantická, přesně tak, jak si ji mladá novomanželka nejen představovala, ale i do posledního detailu naplánovala.

„Mladého“ novomanžela jsem potkala před půl rokem. Vypadal zdrchaně. Nebylo divu. Šel z urologie. Trápí ho prostata. V jedné kapse saka ho „tížil“ ibalgin v druhé viagra.

Ibalgin na bolest hlavy. Je prý dost náročné poslouchat to mladé švitoření , leckdy o ničem, častěji o kamarádkách a kamarádkách kamarádek. Do toho návštěvy tchyně, která je čerstvou padesátnicí a tak neustále řeší svoje problémy s tím otřesným člověkem co ho má už přes dvacet let doma. Tím člověkem myslí manžela. Vlastně taky tchána.  S Františkem jsou narozeni nejen ve stejném znamení, ale taky ve stejném roce.

Viagru má pro případ, že by selhal jako muž. A že těch selhání už bylo. Jak by to Alici ale vysvětlil. Vždyť v jejich očích je přeci urostlý, sebevědomý a perspektivní. Bezchybný. Mnohem lepší než neperspektivní a neideální mladíci. Nesmí na sobě dát znát, že je docela často unavený, otrávený a má někdy všeho plné zuby a potřebuje si odpočinout. A tak svoje „ pomocníky“ v podobě léků nosí po kapsách. To aby je Alice nenašla.

Je to náročné.

Hodně.

A tak jsem si vzpomněla na větu jednoho známého kardiochirurga.

Rozumný manžel svoji letitou manželku neopouští.

Asi ví proč.