Jsou moje děti vůbec mými dětmi nebo už majetkem státu?

Tuto otázku jsem si nedávno položila, když jsem četla o novele zákona o ochraně zdraví týkající se povinného očkování.

Pokud rodiče i lékaři odmítnou povinné očkování, budou jim hrozit přísné postihy. A ty nejsou zdaleka zanedbatelné.

Rodičům bude hrozit pokuta až 10 000 korun. Pediatrům sankce daleko vyšší až do několika milionů.

Děti, které nebudou mít povinnou vakcinaci, nebudou přijaty do předškolních zařízení. Za hlídání neočkovaných dětí hrozí pokuta až půl milionu. Neočkované děti nebudou smět hlídat ani chůvy.

Své děti jsem se kdysi rozhodla mít dobrovolně. Uvědomovala jsem si, že tím na sebe beru doživotní obrovskou zodpovědnost. Nejen psychickou ale i finanční. Nečekala jsem pomoc rodičů, příbuzných ani státu.

Mít děti není pro nikoho povinností, je to, nebo spíš měla by to být volba každého po pečlivém zvážení všech pro a proti.

Pokud se někdo rozhodne děti mít, přebírá za ně veškerou zodpovědnost včetně jejich zdraví. Jestliže je někdo odpůrcem povinného očkování, je to jeho volba a nikdo ho nemůže násilím nutit jeho rozhodnutí měnit a nutit ho svoje dítě nechat očkovat. Je to snad daň státu za rodinné přídavky? 

Pak by to taky jednou mohlo dopadnout tak, že moje neočkované dítě nevezmou do školky ani do školy. Mě jako matku budou stíhat za mé rozhodnutí i názory a dítě mi nakonec odeberou a umístí ho do dětského domova nebo pěstounské péče. Tam ho násilím naočkují a převychovají. Budou se snažit vytlouct z něj veškeré geny a převychovat ho k obrazu svému. K obrazu stádoidní poslušné populace. Jeho matkou i otcem bude stát, který bude rozhodovat o jeho zdraví, vzdělání, názorech a dalším vývoji. Nově bude zaveden termín státní děti.

Jsou moje děti vůbec ještě mými? Ano, moje děti jsou, protože dorostly do věku dospělosti a já jsem tomu ráda. Ale budou jejich děti, které se dobrovolně rozhodnou mít jejich? Nebo se o ně budou muset doslova rvát s byrokracií a nesmyslností státních nařízení, přestože se o ně i bez jakéhokoli přičinění státu dokážou postarat. Budou muset horko těžko prosazovat svoje názory a bojovat za svobodu vlastní i svého dítěte.

Mít dítě je dobrovolné rozhodnutí každého z nás. Mít dítě je dar a zázrak přírody. Jeho výchova a starost leží na bedrech rodičů nebo alespoň jednoho z nich.

Myslíte, že tomu bude tak i nadále? Nebo budeme jenom rodit děti, které pak dobrovolně či nedobrovolně předáme do rukou státu, který bude o nich, ale bez nich rozhodovat.

Budou děti mých dětí ještě jejich?