Se zrušením třicetikorunových poplatků vzrostl nárůst pacientů u lékařů o třicet procent. Zdá se vám, že je to příklad nepřímé úměry v matematice ze sedmé třídy základní školy? Ne, je to realita každodenního života.
Je to tak. Nejsme ve škole, ale reálně v čekárnách lékařů.
„S čím jsi tady dneska, Maruško?“ ptá se stará dáma o holi své spolusedící. „Tak ti ani nevím, Zdeni, jdu si pro léky na tlak a cholesterol, a pak mě zlobí i ta kyčel. Je chřipková epidemie, tak i proto, něco na mě leze. Vlastně léky ještě mám, ale ta kyčel a pak, konečně zrušili těch třicet korun, a tak sem můžu jít v klidu a nic mě to nestojí,“ odpověděla paní Zdena.
Malá čekárna se zaplňuje. Nejen, že si není kam sednout, ale už ani kam stoupnout. A tak se postupně zaplňuje i velká chodba před vstupem do čekárny. Malou čekárnu zaplnili důchodci, nepracující a nepospíchající do práce, velkou chodbu ostatní, včetně těch, kteří podlehli chřipkové epidemii. Těm není co závidět, protože mají na celé dopoledne vystaráno. Kdyby náhodou přišel někdo „jen“ s nějakou banalitou, nikdy se na řadu nedostane. Někteří v předdůchodovém věku to vzdávají. Nemohou si to jednoduše dovolit. Buď se musí vrátit do práce, anebo rovnou do postele. „Půjdu raději večer na pohotovost a tam si to rád zaplatím než tady s nejistým výsledkem čekat,“ ozývá se ze zadních řad.
Třicet korun. Je to málo nebo hodně? Za třicet dvě koruny máte v Praze jeden přestupní lístek, který platí hodinu a půl. Koupíte si jeden hermelín, litr benzínu, deset balíčků papírových kapesníků, atd.
Třicet korun je jedna návštěva lékaře. Chodíte si tam posedět a strávit dopoledne v teple a v obležení nejen lidí ale i bacilů? Nebo tam jdete v akutním případě a rozpoložení, že už opravdu potřebujete pomoc a ne si jen popovídat?
Dát občas v akutním případě třicet korun není mnoho. Je to hodně málo. Za třicet korun si nic moc nekoupíte a nepořídíte.
Naše zdravotnictví netrpí nadbytkem peněz ba právě naopak. Zrušením třicetikorunových poplatků podporujeme lidi, kteří by k lékaři nechodili tak často nebo by tam nešli vůbec.
Je zajímavé, že neklesl zájem o pohotovostní služby. Právě naopak. Někteří lidé si dokonce rádi připlatí, než aby čekali hodiny u lékařů s nejistým výsledkem, že se třeba taky ten den vůbec nedostanou na řadu. A to nemluvím o profesích, kde si hodinové čekání vůbec nemůžete dovolit. Mohlo by se taky zlehka stát, že na vaše místo nastoupí někdo jiný. Ale to si ti, kteří mohou u lékaře vysedávat celé hodiny, nedovedou vůbec představit, protože jich se to netýká. Jsou to totiž vesměs důchodci nebo nezaměstnaní. A takové my podporujeme.
Hrozí nám celoroční chřipková epidemie? Co se týče nabitých čekáren po zrušení poplatků tak stoprocentně.
