Že by název nové pohádky?
Otázka postižených dětí poštvala český národ proti prezidentu republiky.
Stačilo vytrhnout pár vět z kontextu a konflikt byl na světě. Mnozí včetně rektora liberecké univerzity už vidí, jak se vyčleňují a vyhánějí studenti na vozících, slepí i jinak handicapovaní ze škol. Jak je jim znemožněno vzdělání mezi jejich zdravými vrstevníky.
Blbost.
Nic takového se neděje ani nebude dít.
Vedoucí pardubické redakce Českého rozhlasu potvrdil, že otázka na prezidenta nezněla: „Jak vnímáte soužití postižených a zdravých dětí?“ ale „Jaký je váš názor na případné rušení všech praktických a speciálních škol?“
Před mnoha lety jsem strávila půl roku na rehabilitačním oddělení. Za tu poměrně dlouhou dobu jsem osobně poznala spousty handicapovaných. Každý z nich nesl svůj handicap těžce a všichni, kteří nebyli smyslů zbaveni, si říkali, proč zrovna já? Někteří měli vůči okolnímu světu averzi, jiní svůj osud nesli statečně.
„Proč zrovna já?“ říká si většina z nich. Příroda je mocná čarodějka, někomu od narození a někomu v průběhu života prostě nepřeje. Někteří se s tím smíří líp, někteří hůř a někteří nikdy. Jsou omezení, která mnohým naprosto znemožní „fungování“ bez pomoci ostatních.
Na rehabilitačním oddělení se chodilo v civilním oblečení a o víkendech byly vycházky. Ti méně handicapovaní byly doma celý víkend. V neděli večer se všichni vraceli. Někteří neradi, ale byli tací, kteří přijeli rádi. Byli mezi svými a cítili se mezi nimi dobře. Nechtěli se dívat na ty, kterým nic není a mají jiné starosti a radosti. Prostě a jednoduše se mezi těmi s podobným handicapem cítili jako ryba ve vodě. Ve svém světě, který jim byl bližší.
Co tím chci říct? Že ne všechny děti se budou se svým handicapem dobře cítit mezi zdravými dětmi, ne všechny děti s handicapem pochopí běžné starosti svých vrstevníků a ne všechny děti s handicapem budou stíhat myšlenkové pochody i pružnost svých spolužáků. Ti, kteří nebudou, si naloží ke svému trápení ještě další traumata. Zbytečně.
Určitě by některým bylo a je líp mezi stejně postiženými ve speciálních školách a podobných zařízeních pro ně určených.
Myslím, že nejenom mně je líto všech takových lidí, ale lítost nás zdravých jim je houby platná. Mnozí jsou šťastnější ve své komunitě stejně postižených než ve světě zdravých.
Tím není myšleno neumožnit jim vzdělání a nepomoci jim začlenit se do života v rámci jejich možností.
Slepí, nechodící, hluší a nemluvící nikdy nebudou rovnocenní zcela zdravým.
Je to smutné, ale bohužel reálné.
Nikdo jim stoprocentní zdraví nevrátí. Ani sebelepší prezident.
Handicapovaní bez svého vědomí rozpoutali boj proti prezidentovi, jehož výroky byly trapně vytrženy z kontextu.
Handicapované děti a nenáviděný prezident. Že by název nové pohádky? Ne. Jenom překroucená realita.
