Úkoly pro nového ministra školství

Profesor Vladimír Balaš (STAN) nastupuje do úřadu po Petru Gazdíkovi a Robertu Plagovi – dvou nejhorších ministrech školství v dějinách samostatné ČR. Bude ministrem učitelů a žáků nebo lobbistů a podnikatelů jako jeho předchůdci?

Nový ministr školství to nebude mít lehké. Musí důstojně reprezentovat Českou republiku během evropského předsednictví, aniž by měl čas se připravit. Školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost kvůli seškrtanému rozpočtu na vzdělávání. Do škol v září nastoupí desítky tisíc dětí z Ukrajiny. Navíc je pozice Hnutí STAN otřesena kvůli kontaktům jeho bývalého předsedy Petra Gazdíka s mafiánem Michalem Redlem z kauzy Dozimetr.

Profesor Vladimír Balaš ovládá cizí jazyky, komunikace s jeho protějšky z členských států EU by neměla být problém. Jakožto právník rozumí legislativním procesům a má i čerstvou zkušenost poslance, změny v zákonech a vyhláškách pro něj tudíž rozhodně nebudou španělskou vesnicí. Doposud se pohyboval především v akademickém prostředí, takže se bude muset během léta seznámit s fungováním regionálního školství. Ale o většinu rutinních činností se postará aparát ministerstva. 

Klíčové bude, jakými lidmi se nový ministr obklopí. Ocenil bych, kdyby to byli zkušení učitelé, ředitelé škol všech stupňů i typů a opravdoví odborníci. Hlavní problém u jeho předchůdců Petra Gazdíka a Roberta Plagy byl, že nenaslouchali návrhům pedagogů z praxe a svá rozhodnutí neopírali o analýzu dat. Často dělali pravý opak. Protežovali aktivisty z neziskovek, kteří se snaží své menšinové názory vnutit plošně všem učitelům, a podnikatele ve vzdělávání, kterým jde o co největší zisky.

Příkladem může být Miroslav Hřebecký z Eduinu, o.p.s., který se jal pana Balaše kritizovat hned, jakmile padlo jeho jméno jako možného budoucího ministra školství. Eduin prosazoval návrat Roberta Plagy, protože šel této lobbistické neziskovce a na ni napojeným organizacím na ruku. Proč by ale měla tato partička asi dvaceti lidí bez učitelských zkušeností (jde především o bývalé novináře, kteří umí dělat píárko) určovat směřování českého školství a diktovat za velké podpory médií, kdo bude ministrem? Podobné existence je třeba držet od MŠMT co nejdál. Stejně tak i Gazdíkova poradce Ondřeje Šteffla, který byl ve střetu zájmů jakožto majitel firmy Scio (zabývá se testováním) a vlastník sítě soukromých ScioŠkol. Mimochodem, soukromým školám posílá letos MŠMT ze státního rozpočtu o 40 % více peněz než loni, přestože jejich kapacity vzrostly pouze o 2 %...

Vladimír Balaš by měl nejprve napravit škody, které napáchal Petr Gazdík, snad nejhorší ministr školství v historii samostatné České republiky (a tím nemyslím jeho kontakty na Krejčířova mafiána Redla ani trapné výmluvy v médiích, kterými nešel právě dobrým příkladem žákům…). Gejzír nekoncepčních změn, které co týden Petr Gazdík ohlašoval, by rozložil české školství nadobro. Naštěstí toho stihl prosadit minimum. Sebral veřejným školám skoro miliardu korun na pomůcky pro žáky (jedná se o tzv. ostatní neinvestiční výdaje) a převedl ji školám soukromým. Dalších 600 milionů korun se rozhodl ušetřit navýšením počtu hodin výuky zástupcům ředitele na nejmenších mateřských a základních školách, kterých jsou přibližně 3 000. Obě změny lze ještě vrátit zpět, ale nejpozději do letošního srpna.

Prosadit dodatečné navýšení školského rozpočtu na rok 2022 a zajistit školám podmínky pro výuku dětí z Ukrajiny jsou nejdůležitější úkoly, které Vladimíra Balaše čekají. Ostatní změny lze odložit na později. Příští školní rok bude pro všechny náročný i bez nich.

Ocenil bych, kdyby nový ministr školství obnovil činnost odborných pracovních skupin, které přestal svolávat již Robert Plaga. Na MŠMT by měl proběhnout personální audit. Některá oddělení mají příliš nízký počet pracovníků (například o více než 5 200 mateřských škol se starají pouze 3 zaměstnanci), jiná se ve své činnosti naopak překrývají (například tiskové oddělení a střední článek MŠMT, kde je zaměstnanců nadbytek). 

Akutní je nedostatek míst v mateřských školách a v některých okresech i ve školách základních. Nedostatečné jsou rovněž kapacity na středních školách v Praze a ve Středočeském kraji. Letos se zde na maturitní obory hlásilo o 30 % více uchazečů než v roce 2019. Řada deváťáků marně shání místo na jakékoliv střední škole. Nakonec jim zřejmě nezbude nic jiného než internáty v okolních krajích... I v příštích letech počty absolventů základních škol výrazně porostou. To je další kostlivec ve skříni po ministru Plagovi. Jiným jeho kostlivcem je zrušený projekt Resortní informační systém, který měl ředitelům škol ulehčit administrativu. Robert Plaga opravdu nebyl dobrý ministr, jak se snaží veřejnosti nakukat někteří novináři, aktivisté nebo politici.

Hlavním „jízdním řádem“ pro ministra školství by měl být dokument Strategie vzdělávání do roku 2030+. Ovšem Robert Plaga přistoupil k předchozí Strategii 2020 tak, že prosazoval pravý opak. K tvorbě nového koncepčního dokumentu nepřizval zástupce dvou největších školských organizací – školských odborů a spolku Pedagogická komora. Svého zástupce nemají ani v expertním týmu k Hlavním směrům revize RVP ZV, jehož členy (stejně jako u Strategie 2030+) najmenoval přímo ministr Plaga. Podobné postupy nemají v demokratických státech obdoby. 

Profesor Vladimír Balaš by jako odborník na mezinárodní právo, mohl zavést do českého školství evropské standardy. Především by měl práci úřadu zprofesionalizovat a prosadit maximální transparentnost a širokou participaci v rozhodování o změnách školské legislativy. To by mohlo pomoci obnovit ztracenou důvěru učitelů z praxe v MŠMT. Měl by zrušit novelu zákona o pedagogických pracovnících, která zavádí absurdní pravomoc, jakou nemají ředitelé škol v žádném státě Evropské unie – možnost prohlásit člověka bez pedagogického vzdělání za kvalifikovaného učitele. Jakožto ústavní právník by mohl navrhnout nahrazení povinné školní docházky v Ústavě ČR „povinným vzděláváním“, jak je obvyklé v zahraničí.

A co Gazdíkem ohlášené změny v maturitách a jednotné přijímací zkoušce? Učitelé i žáci by jistě nejvíce ocenili, kdyby alespoň pár let zůstaly v současné podobě. Nic není pro školství horšího, než když se obratem ruší to, co se nedávno zavedlo, aniž by se počkalo na výsledky změny. Školství potřebuje především stabilitu. Stejně tak není třeba spěchat s revizemi rámcových vzdělávacích programů. Zde nejvíce platí rčení „práce kvapná, málo platná“… Robert Plaga revizi kurikula nejprve pozastavil, následně nechal RVP ZV proškrtat úředníky ministerstva, aniž by to s kýmkoliv konzultoval (takto transparentní krok MŠMT nikdy před tím neučinilo). Petr Gazdík chtěl připravit revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání během jednoho roku. V tak šibeničním čase ani nemůže nic kvalitního vzniknout. Od profesora Vladimíra Balaše očekávám mnohem uvážlivější přístup k takto zásadní koncepční změně obsahu vzdělávání, která bude mít dopad na statisíce žáků základních škol po mnoho let.

Komentář vyšel původně v tištěné MF DNES dne 27. 6. 2022 ve zkrácené podobě pod názvem "Domácí úkoly pro nového ministra".