- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dnes jsem si plná rozporuplných pocitů vezla z veteriny domů miláčka kocoura Mikeše. Musela jsem ještě nutně nakoupit. V lednici už jen led a vajíčka. V autě dvě dcery a Mikeš, který bolestně naříkal a usnul s hlavičkou na ruce dcerky. Z mého krásného kocoura je troska. Nervozita a nutkavý pocit, že musím honem domů s tím nešťastným zbídačeným zvířetem, které má rozmlácenou mordu, mě poháněla k rychlému nákupu a honem k pokladně.
Léčba a operace značně vysála obsah mojí platební karty. Vyšplhala se k devíti tisícům a ještě hodlá povyskočit. Jak na hodině tělocviku.
„Transakce zamítnuta" zahlásí neúprosně terminál. Vše pro faunu, dobře ti tak, zahlásil můj rozum. Co teď? Nákup za dva tisíce a nemáš na nákup. No a co? Zachránila jsi svoje milované zvíře! Vykřikne překrvené srdce.
Pokladní ukrývá ústa za respirátorem a huhlavě mi říká: „Asi jste překročila denní limit.“ Fronta nervózně podupává. To samé opakuje na můj zoufalý pohled mladá žena za respirátorem.
„Ach jo, je to možné, jedu z veteriny,“ prohlásím omluvně. Stáčí se ke mně několik chápavých pohledů. Zkusím si zvýšit limit, je mi to trapné zdržovat. „To nevadí,“ říká shovívavě pokladní a za respirátorem se dá odtušit porozumění. Jsem nervózní, tyto situace asi málokdo zvládá v klidu. Honem zapnout wi-fi. Prsty horečnatě přejíždím displej mobilu. Naštěstí mám celkem chytrou appku a po chvíli se mi podaří vytlouct klín klínem. Konečně. Cítím, jak mi hoří tváře. Respirátor kvituji poprvé za rok s povděkem. Odnaučil mě používat rtěnku. Naučil mě ale líčit si výrazně oči, aby z mé postupně uvadající krásy alespoň něco vyniklo. A stabilně mě dusí a cítím, jak jeho vlivem ztrácím postupně imunitu.
Pípnu kartu a statečně se obracím k frontě za mnou. Upírá se na mě několik párů očí bez obličejů: „Mockrát děkuji za trpělivost, nezlobte se.“ Soucitné oči mladého muže: „Neděkujte, tohle se může stát každému,“ ozve se za respirátorem. „Jasně že jo,“ přitaká žena, která si tipla, že mám nízký denní limit. „Mějte se krásně, ať je zvířátko v pořádku...“ cítím vřelý úsměv za kusem tkaniny od pokladny.
Odcházím k autu, kde se na mě vděčně upírají oči mého černého chlupáče, kterého před domem srazil bezohledný řidič, přerazil mu obě čelisti a ujel.
Máme se ještě hodně co učit. Ale ta naděje tady je. Snad.
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....