Ano, doba je zlá, politika špatná, prezident občas provede nějaké alotrium, žáci šikanují učitele, nadřízený či kolega s gustem trénují mobbing na nepohodlných. Máme pořád dost důvodů, vidět jen to špatné.
Ale člověku nějak lépe a rychleji pobíhají prsty po klávesnici svého věrného počítače, když může těm ostatním přinést taky kus něčeho lidsky ryzího.
Před pár dny mi poslala příbuzná, která se dlouhá léta věnuje dětem z dětského domova svoji prosbu. Jedna z holčiček se zapojila do soutěže o nejhezčí velikonoční kraslici. Dozvěděla jsem se o té akci na poslední chvíli. A tak jsem neváhala, a přesto, že mi jde strejda Facebook leckdy řádně na nervy, požádala jsem přátele, které spojuje touha něco dobrého uvařit, o pomoc.
Za roky v médiích jsem okusila jejich sílu a moc. Moc dobře vím, že špatně míněné slovo dokáže i zabít. Ovšem nikdy mě nepřestane dojímat lidská solidarita, která tohle plemeno dokáže povýšit nad mnohé živočišné druhy. V tu chvíli je prostě skvělé, když se tak mocné masmédium stane nástrojem pro dobrou věc a lidi se semknou.
Na hlasování pro kraslici zbývalo posledních pár hodin. Každý disponoval jediným hlasem. A podařilo se takřka nemožné. Dívenka získala díky sdílení a přeposílání a šuškání a prosbám krásné první místo a odměnou její vytouženou hračku.
A to je jen jedna jediná holčička, které pomohli lidi splnit její přání. Udělaly to mámy a tátové, kteří mají doma své děti a ona pohlazení svých rodičů nikdy nepoznala. Na světě je pomoženo denně stovkám a tisícům takových dětí. A mě zaujal tento příběh, protože se mě přímo dotkl.
Jsem totiž hrdá na takové dojemně krásné mámy a táty, kteří vychovávají v tomto duchu i své děti.
A jsem hrdá i na jednu ze svých dcer. Téměř ve stejnou chvíli, kdy jsem se dozvěděla o krásném lidském počinu pro malou Gábinku, jsem překvapeně zírala znova.
Má dcera našla v jednom z bankomatů v Praze v OC Smíchov zasunutých 2800 Kč. Není to malá částka. Zvlášť, když ji věčně chudá mladá slečna přepočte na množství řasenek a kosmetiky, pěkné lodičky anebo slušivý svetřík.
A ona vzala ten obnos a zanesla do jedné z poboček v Jugoslávské ulici.
Jsem na ni hrdá a věřím, že její poctivost třeba dovede nešťastného klienta zpět k jeho financím. Možná byly jeho poslední do výplaty.
A vám ostatním, kteří věříte, že svět je ještě alespoň trochu v pořádku, přeji krásné májové dny plné lásky!
