Pokusím se poněkud ospravedlnit existenci něčeho tak obskurního, čím je pro muže dámská kabelka. Relativně normální, prostě standardní muž běžného typu totiž tento módní doplněk z duše nesnáší. A my ženy občas ještě více.
Zkuste tu svoji báječně červenou, která vám senzačně ladí s lodičkami a lakem na nehty, dát svému drahému, aby ji chvilku podržel. Muž většinou nesnese pocit, že vám ji musí držet, natožpak nést či hlídat, když potřebujete prázdné ruce. V tu chvíli se kroutí jak zahradní hadice a tvrdí, že nechce vypadat jak gay.
Je to blbost. Na mou duši jsem nikdy neviděla gaye capkat po ulici s kabelkou. A že jich jako kamarádů a kolegů mám! A pokud by se to odvážili udělat, riskují, že zcela nevyhnutelně dostanou kdesi v přítmí po kušně. Maximálně se tak producírují na travesti show obohaceni nezbytnou garderobou a rtěnkou, převtěleni do zpěvačky nebo herečky. Ovšem dá se to pochopit. Na druhou stranu je legrační, když muž poskakuje kolem své paničky s kabelkou poctivě a pravidelně a chápe tu aktivitu jako aport. Nic se nemá přehánět, to všichni víme.
Tuhle jsem si pořídila černou neutrální kabelku, pěkně prostornou a měkoučkou. To bylo radosti! A pak nastal zásadní problém. Je v ní dost místa, a právě to je zdroj chaosu, který v ní vládne.
Nejhorší požadavek, kterým většinou naštvu svého muže, je věta: "Nemůžu najít svůj mobil, mrkni se prosím tě, jestli není v kabelce." Po pár neúspěšných pokusech tohle štrachání odmítá. Tváří se zhnuseně, jakoby se bál, že v tašce narazí na uhnilou mršinu domácího zvířátka. A tak štrachám sama. Jako bába v koksu. Nazval moji kabelku černou dírou, ohrnul nos a prý ze sebe odmítá dělat pitomce.
Přišla jsem domů, zuřivě prohrabala kabelku v marné snaze najít po sto padesáté své kouzelné sluchátko. Na prozvánění mobil nereagoval, byl vybitý.
A tak jsem znechuceně vynadala celému světu a obvinila všechny za mnou stojící ve frontě na poště, že si můj telefon někdo z nich přivlastnil, když jsem si ho při placení nenažrané složenky položila na okénko a odešla.
Kabelku jsem důkladně prošťárala a opravdu tam nebyl! Rodina vytvořila na můj pokyn rojnici a všichni jsme prohledali celý dům, jako by šlo o nezvěstného nebožáka. Frustrovaná marným hledáním, zavolala jsem operátorovi a štkavě jsem požádala s příslušnou kritikou lidské zlodějny o zablokování sim karty. Už jsem se tesklivě loučila se svým mastným sklem telefonu, napsala několik desítek smutných mailů svým kamarádkám, že s nimi ztrácím kontakt na dobu, než vysypu prasátko a finančně vykrvácím kvůli koupi nového mobilu. Fuj, lidi jsou hnusní, co si nepřivážeš, to nemáš. Hořekovala jsem a špatně se mi spalo.
Druhý den to muž psychicky nezvládl a obsah mé kabelky vysypal na křeslo.
Není nad praktického chlapa v domácnosti. Hřebík nepřitluče, ale tohle by mu šlo. Naštvala jsem se v první chvíli a plivala síru a oheň. Ale té radosti potom! Telefon se překvapivě vynořil totálně vybitý z bezedného pytle na užovky, jak hanlivě od té doby říkám své kabelce. Operátorka se od srdce zasmála a jako žena mě pochopila. Dělá prý to samé. Naštěstí šlo ještě moji sim kartu zachránit.
Další zoufalou anabází je najít klíče. Chce se vám zrovna děsně čurat, plné ruce tašek s nákupy, povykující prcek vám halasí za zády. Odhodíte vše na zem, část nákupu se rozsype po chodníku. A vy zuřivě hrabete a hrabete jak hraboš polní, močový měchýř sevřený málem mezi koleny. Proč jsou ty zatracené klíče v úplně jiné kapsičce, než jsem si je ráno dávala? Aha! Praskl šev v podšívce kabelky. Minulý týden jsem ho přeci šila!
A tehdy jsem si díky tomu zašila v kabelce za podšívkou rtěnku a tužku na oči a musela jsem ho zase párat. Safra. Začínám se přiklánět k chlapské averzi vůči tomuto ženskému fundamentu.
Ale vy v té kabelce prostě musíte mít hygienické potřeby pro sebe, taky pro to malé věčně špinavé čuně. Taky doklady, peněženku, kosmetiku, kdyby se vám náhodou umázl kousek obličeje a záplavu dalších děsně důležitých nezbytností včetně drobné hračky pro případ zabavení dítěte. A tak si koupíte pořadač do kabelky. Jediné co tím docílíte, je to, že máte kabelku v kabelce. Něco jako: na stolečku mistička, v té mističce vodička, ve vodičce rybička...
Ale je fakt, že jejím obsahem občas nějakého muže ohromím. Onehdy jeden prodavač sháněl kombinačky. Potřeboval zmáčknout nějaký kroužek. Zalapal po dechu, když jsem je, stojíc u pultu, vyndala z kabelky. Vděčně po nich sáhl a optal se: "To vy takhle běžně...?" Přitakala jsem a jako důkaz jsem hrdě vytasila také svůj krvelačný zabiják. Super multifunkční nožík se střenkou dlouhou závratných pět centimetrů. To, že ho v kabelce nosím hlavně kvůli svým houbařským úletům, jsem mu vysvětlila poměrně snadno. Když mě to chytne, vběhnu po cestě z jednání v kostýmku do lesa a už to lítá. Navíc mini kombinačky se skvěle hodí i kolem auta. Nebo zatáhnout porouchaný zip.
A taky třeba na obranu. Směje se: "No jistě, můžete jimi násilníka třeba štípnout do nosu." Rýpnout si musel, ale byl rád, že jsem mu je půjčila.
Chlapi, kdybyste věděli, jak hodně vám závidím brašnu nebo kufřík na nářadí!
No jo, ale noste to k lodičkám...
