Inu, sousedy a příbuzné si člověk nevybere. A dlouhá léta čekat na spravedlnost, která je v naší zemičce hodně slepá, to se také každému nestane. Jsou ale i jiní, kteří se jí vůbec nedočkají.
Za devatero horami a černými hvozdy, v jedné malebné vísce stály dlouhá léta vedle sebe dva domečky s taškovou střechou. Nad nimi prastará kaplička a majestátní lípy, které oba domky láskyplně stínily svými mocnými korunami. Až do té chvíle, než přišel pan Trouba a jeden z domků koupil.
To se tak prostě přihodí. Jednoho krásného dne se probudíte a máte díru v domě a do obýváku vám kouká soused. Tomu domu najednou schází štít. Ne že by se přehnalo zemětřesení nebo tornádo. Ale stačí soused Trouba, který se bez plánů a bez stavebního povolení rozhodne o patro zvýšit svůj malý domek. Ovšem na úkor toho vašeho. Může si to dovolit, má přeci stavební firmu a peněz habaděj. A tak staví, staví a najednou zjistí, že vlastně, kluk šikovná, bourá. A ke všemu váš dům.
Maminka je rizikově těhotná, a má kopu starostí kolem tří dětí k tomu. Ostatně, jako každá správná máma. Tatínek od rána do večera v zaměstnání, aby tu rodinu uživil. Člověk by čekal omluvu a nápravu. Ale pan Trouba tvrdí, že váš dům nikdy svůj štít neměl, a tak on podle práva, zboural to, co je jeho. Pan Trouba si totiž může vše dovolit. Tuhle zaskočí s obálkou, támhle něco primového slíbí... Těžkou střechu podepře jediným, dokonce nastaveným trámem a staví se dál.
Říkáte si, spadne na nás, nebo přežijeme? A do domu začíná postupně pršet a prolézá plísní.
Mezitím zavolá příroda a rodiče si z porodnice přinesou miminko a položí ho do postýlky, kde na něj kape voda.
Úřednice stavebního odboru je naprosto neschopná ve věci pomoci a zasáhnout. Nebo možná slepá. Dům prý rozbitý není. Ale obojí vyjde na stejno. Ona je prostě neodvolatelná, nezničitelná a věčná jako Lenin.
Začnete si stěžovat na kraji, později na ministerstvu. Vše marně. Všichni jak pomatení, vracejí vaše stížnosti zase k té žábě na prameni. A ta na něm sedí, je cynická a drzá a postupně se vám o ní i zdá. Dusí vás, vaši rodinu, a dělá jí to zjevné potěšení. Na televizní štáb, který se snaží pomoci, dokonce začne křičet a práskne před kamerou dveřmi. A Černé ovce jen smutně zabečí.
Z bezzubé policie, která vám odmítne pomoci, má soused Trouba i žába na prameni legraci. Troubovi nebyl prokázán úmysl.
Takže chudák vlastně stavěl i boural v bezvědomí. A šup, spis letí do koše. A tak si stěžujete na vyšších instancích. Opět stejný závěr a marná snaha k tomu. A roky tečou a vaše peníze a nervy také. Děti dospívají, podle jejich věku měříte dobu svého zoufalství a beznaděje. Z miminka je rázem školačka. Spisy se vrství a jejich hromada roste. Oslovíte ombudsmana. Ten pomáhá, jak se dá, píše a píše, a to je vše, co mu pravomoc dovolí.
http://www.sinagl.cz/z-korespondence/3734-otresna-kauza-rodiny-rosovych-nema-konce.html
Běháte jako šílení v kole pro křečky. Vše se točí kolem vás a vy kolem všeho. Do toho mamince navždy odejdou rodiče, ani se nestačí rozloučit a nedočkají se rozhřešení a klidného života, který svým dětem toužebně přejí. Na řadu přijde psychiatr a léky. Pak ztráta milované práce. Jste užaslý svědek svého pádu a nemáte šanci si pomoci. Milující rodina kolem vás je jedinou a poslední útěchou. A k tomu hrstka přátel, kterou pomalu časem vaše hořekování přestává bavit. Smutně přihlíží a bezmocně krčí rameny.
Kdosi poradí obrátit se na soud. Musíte se ovšem soudit na přání pana Trouby čtyři sta kilometrů od vašeho rozbitého domu. Bez možnosti odvolání k tomu. Trouba mění adresy, promyšleně podle potřeby. Nikdo si nic neověří a jde se mu zase na ruku. Z domu, který nedostavěl, se odstěhoval do svého luxusního sídla. Vaše rodina na další dům nemá finance, a tak útrpně hnije v plísni promáčeného domu dál.
http://sarkavanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=500267
Přejde jeden, druhý a sedmý rok. Soud má přeci času dost, a je zahlcen tou vší světskou špínou. Panu Troubovi prochází jedna obstrukce za druhou. Zdatně lže, podvádí, intrikuje. Celý rok se marně čeká třeba jen na znalecký posudek. Cena za služby advokátů a poplatky za nečinnost by stačila na koupi dobrého auta. A vy se postupně smiřujete s tím, že pokud vám délka života postačí, dojdete si k soudu pouze pro rozsudek. Ne pro spravedlnost.
Lípy nad oběma domy jsou němými svědky vašeho utrpení a zoufalství a oba rozbité domy stojí jako smutné memento neschopnosti státních institucí. Pokud ještě vůbec stojí a za ta léta nespadly. Rodina se totiž v zoufalství odstěhovala, aby spasila své duše a zdraví.
A to je konec nekonečné pohádky o této zemi, kde kvete pšenka Troubům a gaunerům hodně projde.
Video z pořadu Ochránce: Podivné praktiky stavebního úřadu
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10363268581-ochrance/313281381960006/
Vyšlo v tisku:
http://www.nela.cz/valka-rosovych-s-kralupskym-stavebnim-uradem-pokracuje
http://www.nela.cz/zastupkyne-ombudsmana-v-kauze-rosovych-stavebni-urad-kralupy-pochybil
