Máme doma delikventku. Pro pírko i přes plot skočí.

Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli. 

Tak tedy, naše Karel včera po příchodu ze školy už ve dveřích hlásila: "Mami, nouzový stav u sousedů – na zahradě chodí nějaký ptáček a nemůže létat." 
Praštila s aktovkou a dožadovala se, abych se zúčastnila odchytu.

"Tak to v žádném případě, bydlí tam ta učitelka, satorie jedna, co mi urazila zrcátko z auta a ještě mě seřvala," konstatovala jsem mrazivě. Nemusíme  si přece pořád hrát na Červený kříž a podobně. Už mám plné zuby svého spasitelského syndromu.

"Jestli chceš, zachraňuj si ho sama," řekla jsem s vědomím, že ji zastaví plot. Podcenila jsem ji.
Za půl hodiny Karel přišla  s nějakým kondorem připlácnutým na hrudi. Třeštil na mě oči a já na něj taky. Karel zářila jak stowattová tepelná  baňka (žárovky nám  EU zatrhla). Ten tvor měl  od pronásledování v packách děsnou spoustu hlíny. Pochopila jsem to okamžitě, když  se jí vyškubl z rukou a přistál  na světlé sedací soupravě. Nafackoval nám oběma zvídavé „kušny“ křídly a přála  bych vám vidět  Karlovu bílou bundu „chlupatku“. 

„To se vypere, že jo, mami, " pronesla rozpačitě. Přelezla prý plot a tak dlouho lezla po kolenou (nové džegíny) pod keříky, až toho ptáka chňapla. „Kdybys byla v Americe, zlá úča by tě odpráskla," říkám  zcela vážně. „Ty jsi vnikla na cizí pozemek, víš to?" pokračuji  neochvějně. Ale nedala se. Nikdo ji prý neviděl a zachránila přece ptáčka. 
Ten tvor sedí v kleci našich morčat a je děsně nakvašený, stěhuje misky, láduje se pšenicí a dělá strašný rachot. Ale létat nehodlá. Tipuji ho na Ptáka Rosomáka, který se u nás rozhodl přezimovat. Nezbývá, než jen doufat, že od sousedů nepřijde trestní oznámení. A taky koupit pytel pšenice. Ach jo. Tohle jsme doma ještě neměli. 

Záznam z dnešního pokusného letu kondora Josefa, kterého Karel pohotově pojmenovala: Sílu v křídlech má obrovskou. Zase mi neomaleně natloukl přes tlamku. Po vyhození do vzduchu, ovšem  dopadá přímočaře na zobák. Z toho soudíme a do letového deníku zaznamenáváme, že má  přetížený předek a nevíme jak ho odlehčit. Po půlhodinovém běhání po zahradě  s opeřencem na ruce, jsem v zoufalství začala hlasitě vrkat ve snaze přivolat  jeho matku.

Zřejmě je nedoslýchavá, nebo to také vzdala. 

Poslední pokus dopadl nečekaně. Lopingem nabral kurz pod thúje smaragd u plotu a při pokusu o jeho polapení  na Karla odhodlaně nafukoval vole. 
Karel se za ním přesto nebojácně pustila. Z druhé strany se pro něj vydala naše kočička Neli, která ve vteřině dostala stejný  nápad a k smrti ráda si hraje. Ovšem k jisté smrti Josefově. V napínavém souboji, který jsem bezmocně a s napětím, sledovala z dělící čáry, vyhrála nakonec Karel. Ovšem, za cenu dalších kalhot zelených na kolenou a plných vlasů chvojí. Ale nevadí, je to hodná holka a má zlaté srdíčko.

Nakonec nezbylo  nic jiného, než zavolat záchranáře.  Už u nás  byli pro netopýra a hrdličku zahradní. K té  jsem jim tehdy přidala i pět kilo prosa. Oba tvorové  byli polámaní od drátů elektrického vedení. 
Milí záchranáři jsou tu už jak doma, nepotřebují ani navigaci. 
Dnes dorazil záchranář Táborský z Kladna. V klobouku á la Indiana Jones, vystoupil z auta, zkušeně holoubě posoudil a konstatoval, že nemá ještě dorostlé letky na ocasu. Bez kormidla se prostě létat nedá. V kufru auta měl v přepravkách ještě zachráněné ježky a nějaké dravce.

Pokud i vy najdete zvíře v nouzi, zavolejte. Rádi a ochotně přijedou. Tady je na ně kontakt: http://www.zvirevnouzi.cz/zachranne-stanice/