Jsem idealista,stará škola. Prvním kartičkám se říkalo věrnostní, protože je obchodníci dávali zákazníkům, aby si poskytováním různých slev, dárků, sběrem bonusů (s následnou odměnou), vázaných na nákupy s onou kartou, získali zákazníkovu věrnost. Jenomže lákadlo slevy, bonusu, dárku, je často tak silné, ač tyto jsou často směšné, že mnozí neodolají a vezmou si i kartu obchodu, do nějž vkročili takřka omylem a zřejmě už nevkročí, neboť pravidelně navštěvují jiný obchod s tímto sortimentem. Pak se stane, že jste "věrným" zákazníkem pěti sportů, čtyř drogérií, pěti lékáren apod. Takže nakonec se kartám říká "slevové" a to zřejmě plní podstatu jejich existence. Loajalita a věrnost vůči oblíbenému obchodníkovi se zcela vytratila (znám jednoho muže, který si v každé lékárně řekl o věrnostní kartu s prohlášením, že je jejich věrný zákazník). Proč idealista a stará škola? Nabídnutou kartu vezmu pouze od obchodníka, ke kterému chodím dlouhodobě rád. Pokud potřebuji produkt, který zrovna není v akci, stejně podpořím svého obchodníka, anebo se bez něj obejdu a počkám si, až bude u mého obchodníka slevněn.

Ano, Petře. I já už volím podobnou taktiku. A s těmi co máme doma, si hraje dcera. Alespoň nějaký užitek. Díky za pěkný příspěvek.

Máme to úplně stejně. Kartičky, kartičky....kabelka je těžká. Ale dá se pak použít i jako zátěž při velkém větru :-)

Nebo při velkých větrech, že Helenko? Člověk je pak stabilnější.