Jako dítě jsem za sebou měla pouze dva lyžařské výcviky na škole, potom dlouho nic, až mě ve třiceti „vyvezl“ můj tehdejší přítel a rovnou nahoru na Medvědín.. začátky byly veselé, ale lyžování mě začalo bavit (sport není moje oblíbená činnost), nemám sice ten správný a ladný styl,ale pro mě není důležité „jak“ ale „sjet“ a s tím problém nemám A jelikož jsem letos ještě na lyžích nestála a vzhledem k počasí nevím, jestli vůbec budu, tak jsem z toho smutná Ale pokud vás to nebaví, tak to asi nemá cenu lámat přes koleno

Řekl bych, že lyžování pro vás není ten pravý sport. V lyžích, vázání ani oblečení ski umění nespočívá. Vrbata a Hanč jezdili ve svetrech a jakýchsi pofidérních větrovkách a lyže měli na botách v podstatě přivázané. Pravda, dnes by v nějakém závodě neuspěli, ale oni to uměli i s tím vybavením, co je z dnešního pohledu muzeální.

Jistě, máte pravdu Jaroslave, ve výbavě to není jen se vžijte do pocitů dospívající dívenky, která byla povinně nahnána na svah. Nikdy jsem nebyla na povinné masové akce. A jistě tušíte, že hlavním cílem toho, že píšu je pobavit a potěšit čtenáře Díky za Vaši reakci.

Moje lyžařská kariéra se asi do mých patnácti let vyvíjela zhruba obdobně - buď za to mohla moje neschopnost koordinace pohybů nebo to blbý vázání Kandahár. Pak mi byly zakoupeny první přeskáče (samozřejmě ty nejlevnější značky Botas) a jakés takés ́lepší ́ lyže s normálním vázáním. Hned jsem poskočila z posledního družstva do předposledního. Za ta léta svých lyžařských kaskadérských kousků dokážu lyže nasměrovat do patřičné světové strany (tj. nehrozí mi kontakt s lesním porostem) a tu a tam udělám i pár oblouků. Dost mne namíchlo, že mým vlastním dětem stačila asi tak dvouminutová (moje) instruktáž a od té doby lyžují celkem slušně, což je pro mne bohužel nedostižná meta... Díky za úsměvné vzpomínky, pobavila jsem se.

A to byl hlavní účel, Pavlo rádo se stalo a doufám, ještě stane

ženská, z toho si nic nedělej, já jsem takovej absolutní nelyžař, že jsi toho zvládla víc, než já, za celej svůj skoro 48letej život, jsem na těch ďábelskej prkýnkách stál sotva 15 minut, a to jsem z podkrušnohoří

poprvý to bylo někdy ve 4-5 letech, to jsem prej k vánoců dostal takový ty dětský lyžičky a když mi je v nějakej následující den venku do nich zapnuli, údajně jsem řval jak tur, ať si ty prkýnka vezme ježíšek zpátky, takže to bylo asi těch 10 minut

v sedmičce jsem na lyžařskej výcvik kvůli nemoci nejel, takže podruhý to bylo na těch 5 minut v prváku na gymplu, taktéž na týdenním výcviku, to taky probíhalo to rozřaďování dle schopností (pěšky jsme vystoupali na nějaký dětský svah a tam zaklesli do vázání), takže do mě bylo strčeno, já v panice v takovým pluhu, že větší už ani bejt nemohl, jsem z toho pidisvahu zrychloval... pak se to náhle zastavilo, já letěl na hubu a při tom mi křuplo něco v koleni a po zbytek týdne jsem se pak flákal na ubytovně (možná to byl takovej pseudohotel)

takže konečná, zařekl jsem se, že do smrti smrťoucí mě na lyže nikdo nedostane (a po pravdě ani nechápu, co na tom nahoru-dolů lidi maj)

Nojo, ty dětský lyžičky byl hrob - absolutně nestabilní a neovladatelná prkýnka, schopná jedině odradit.

Vzpomínám na těžké dubové lyže po mámě, natřené štětkou na červeno, ovšem bez kovových hran, takže skoro neovladatelné. Vázání typu Kandahár s pevnou špičkou Massag. Vyhrála jsem na nich školní slalom, protože jely tak rychle, že mě nikdo nemohl předhonit. Jak jsem se trefila do branek, dodnes nechápu. A to mi nohy mrzly v o jeden a půl čísla menších kotníčkových lyžákách na tkaničku.

Neztrácejte naději, carvingové lyže jezdí "samy", a čím rychleji jedete, tím lépe zatáčejí. Stačí na široké bázi přenášet váhu těla (okoukněte děti v lyžařských školičkách a zkuste napodobit jejich "letadlo" nebo "trhání jablíček do košíčku"). Můj muž se takhle naučil lyžovat na prahu padesátky (a to je celkem nemehlo).

Přesně tak, jde jen o potřebnou fintu jak na to. Jen dotaz, kde se učil lyžnit manžel, asi ne na černé sjezdovce v Harrachově. Tu jsem v 17 vycouval, poté co jsme se dole pod kopcem divili proč všichni jezdí tak cik-cak do stran, a to jsem jako kluk už chvíli lyžoval ...