Můj život zcela zásadně ovlivnily tři ženy. Moje maminka Maďarka, babička Češka i prababička Ruska. Byly to nevyčerpatelné studnice neuvěřitelných pověr. Občas se přidal i táta, ten byl původem Polák po pradědovi.
Celé dětství mi doma říkali, že v mých žilách koluje krev a jsem výrobek RVHP. Doufám, že víte, co to znamená? No přeci radujme se, veselme se, hovno máme, podělme se. Pro mladší ročníky Rada vzájemné hospodářské pomoci. Žádné anomálie jsem ovšem při krevních odběrech nepozorovala. Ale je fakt, že na rozdíl od tohoto společenství, hospodařit umím celkem dobře.
Dnes už se na mě všichni dívají s láskou ze shora, ale ve mně jejich neskutečné mýty a chiméry přežívají dál a dnes se jim smějí už i naše děti. Vybírám pro laskavého čtenáře jen ty nejzásadnější. Nerada bych zde totiž sepsala obsáhlý elaborát.
Začalo to v mém dětství, jak jsem postupně rozum brala, má mezinárodní rodinka na mě uplatňovala stále vynalézavější pořekadla.
* Bezruký tě chytne za pupík, když budeš zlobit. Tak toto byla pro mě stěžejní noční můra, kterou na mě uplatňovala maminka, když jsem neposlouchala. Až dobře do třetí třídy jsem se bála být sama i na záchodě, nedej bože po tmě. Jednou jsem dokonce při zběsilém úprku z oné místnosti utrhla splachovátko. Později mi došlo, čím by mě za pupík vzal, když vlastně neměl ruce. Nesmírně mě to potěšilo a uklidnilo. Maminku ovšem méně. Zřejmě tajně doufala, že mi ta blažená nevědomost vydrží přinejmenším do puberty.
* Pavouci pijí v noci lidem vláhu z očí. S tímto vědeckým poznatkem přišel tatík. Pokaždé, když ječel vyzbrojený pantoflem: "Pavooouk!" Štítil se prakticky všeho hmyzu a drobných živočichů, především žab a pavouků. Arachnofobií trpím dodnes a nepochodil ani zbytek rodiny, který se mi tu hlášku pokusil vyvrátit. V dětství jsem jistý čas neusnula jinak než se šátkem přes oči. Jak jim klukům lépe zamezit v tom, aby se nestoudně napájeli?
* Černá kočka přes cestu, naprosto tradiční pověra s tatínkem mávala naprosto nepokrytě. Věřil tomu, že když ve chvíli, kdy ta potvora přeběhne přes silnici, couvne několik desítek metrů na zpátečku, odvrátí neštěstí. Pár řidičů si klepalo na čelo, když nás museli najednou nečekaně objíždět.
* Nevěš před porodem prádlo ani záclony, zamotá se ti pupeční šňůra. Toto byl skvostný výrok babičky. Vždy se zatvářila velmi tajemně. Nevěšela jsem, zamotala se stejně. Dokonce dvakrát a nejstarší dceru křísili.
* Prádlo se nesmí prát na Nový rok, jinak někdo umře. Říkávala prababička. Raději jsme to preventivně dlouhá léta nedělali. Zklamala nás. Umřela stejně, i když byla a je dlouhá léta hrdinkou rodiny. Přežila totiž dlouhých devět set dnů blokády Leningradu. Až do smrti se nezbavila ruského přízvuku a nikdy nepochopila, že se neříká "Němčuraci", ale "Němčouři". U válečných filmů většinou hodně neslušně klela. Určitě v tom bylo něco osobního. Nedivím se. Narozena v roce 1898 se ovšem překonala. Dožila se dlouhých devadesáti osmi let.
* Chiméra o úmrtí platí také při odchodu od rodinné tabule o štědrovečerní večeři. Odcházet smí jen hospodyně. A s tou přišla babička. Nepamatuji jinou další večeři, kdy by děti necouraly více, než je zdrávo. Neskutečné, jak se zrovna všem najednou zachtělo čůrat.
* Nůž ani jiné ostré předměty se nesmí dát darem neb rozpíchají přátelství. Nikdy jsem nikomu prozíravě nic takového nedala. Ono dejte někomu svatebním darem mačetu nebo lovecký nůž, že? Ale taková sada příborů by se ovšem hodit mohla. Nedostal ji nikdy nikdo. Ovšem naší krkavostí to zcela jistě nebylo. Přesto někteří přátelé byli recyklováni, ať už z jakýchkoli důvodů.
* Přátelům se zásadně nedávají darem kapesníky, měli by důvod plakat. Ani kapesníky jsem prozřetelně nikomu nedávala. Trochu jsem se bála dát i ručníky, ale riskla jsem to. Že by někdo dovedl prořvat celou osušku? Poplakali si beztak, jak život šel, plný vzestupů a pádů.
* Nevdávej se v růžovém nebo modrém, muž tě bude bít. Vdala jsem se preventivně v bílém. Pak znovu v bílém a naposledy v barvě šampaňského. Přesto muž není alkoholikem.
* Nesmíš se vdát v červeném, bude ti nevěrný a budeš se červenat. Tak nevím, buď byli moji partneři šikovní a zahýbali vynalézavě, ale mé sonary nic abnormálního nezaznamenaly.
Dodnes přemýšlím, kde to ty dobré ženy braly. Kde čerpaly tu úžasnou inspiraci. Jistě také od svých předků. A divím se, že jsem své dětství a ranou dospělost přežila bez úhony a nestal se ze mě jedinec zmítaný tenzemi.
I když, občas... ten Bezruký... Jako bych vám tuhle měla pocit, že mi někdo sahá na pupík.
