Dnes naposledy do bazénu. Od zítřka zase facka, venku dvacka

A taky vykydat dětem pokojíčky a školní tašky... Na počátku prázdnin mi naše devítiletá slečna oznámila, že je to JEJÍ pokoj a JEJÍ prázdniny. A tak jsem se sekla. Dám tedy tomu dítěti pocit zodpovědnosti a plnou důvěru!

Připouštím ovšem, že jsem se dnes bála otevřít dveře.

Ale musela jsem, protože si muž stěžoval, že kdykoli tam vstoupí, aby nakrmil andulku, něco se mu pokaždé nalepí na nohy. Můj vstup do dětské svatyně dekorovala andulka, která mi při snaze uniknout z evidentně nebezpečného prostředí, vrazila pompézně do hlavy. Bála jsem se rozhlédnout. Všude kopy poházeného oblečení. Plyšáci kam oko dohlédne, rozházení vůkol jako bonus.

Deska pracovního stolu nebyla pod nánosem bince prakticky vidět. Vše korunovaly pozůstatky tzv "slizu", který malé dámy ze sousedství, včetně té naší, společně po večerech vyráběly v různých modifikacích.

Vždyť já objevila tajnou varnu slizu!!!

Někdy v červnu jsem sliz našla dokonce na prostěradle v naší manželské posteli. Původně zamýšlený dotaz a tázavý pohled na manžela, že je nevěrný chlípník, zaplašilo bližší prozkoumání této lepkavé hmoty. Obsahovala třpytky! Nechci mužské plemeno obecně nijak podceňovat... ale až tak... no... to asi ne. Tohle zjištění mne tedy naštěstí  přinutilo nechat váleček na nudle mimo pohotovost.

Na židli u psacího stolu se skvěla zelená, žlutá a místy červená rozpatlaná vodovka. Kdysi blankytně modrý koberec se pyšní takovou směsicí různých barev a odstínů, že vypadá jako duha... Je to prý kreativní, asi to tak pietně zachovám.

Z pod postele čouhalo něco zeleného, naštěstí jen plyšák nějakého "hnusáka", které dávají za odměnu některé potravní řetězce. Ovšem i s ním, když jsem ho vytáhla za chapadlo z pod lůžka, vyběhl také chumel ponožek a spodního prádla.

Při bližším ohledání postele jsem zjistila, že od posledního převlečení, je poměrně zachovalá. Pak mi došlo, že dítě prakticky celé prázdniny migruje po domě a usíná, kde může, jen ne v posteli. Samozřejmě s tvrzením, že ta JEJÍ postel je tvrdá. My hanební rodiče jí musíme koupit měkkou. A větší. Ta současná má jen sto šedesát a holka roste, jako by jí za to platili.

Všude v pokoji byly znatelné různorodé pozůstatky z různých chemických pokusů a evidentní snaha o vypěstování různých kultivarů plísně. Ehm... slizu, velkého hitu současných dětí. Právě jsem vysílena, opustila dětský pokojíček. Nebojte se, nejste v tom vůbec sami.

Děkuji bohu, ač ateistka, že mne napadlo už v červnu vykydat školní brašnu!

 

 

 

  

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Šárka Rosová Váňová | čtvrtek 23.8.2018 15:59 | karma článku: 19,66 | přečteno: 823x