Vykopu studnu, přivedu k ní trubky, postavím k ní Francouze v livreji a on mi nalévá sběračkou vodu a já mu za to platím. Tak nějak to v současné době u nás vypadá se životodárnou a čím dál víc vzácnou tekutinou.
Kdo ji vlastní, ten je bohatý. Opravdu tomu tak je?
V současné době je nám stále prezentován vážně zajímavý provozní model – náklady má ten, kdo vlastní studny a zisky končí u toho, kdo ji prodává.
Je to taková koloniální smlouva.
Kapitán se plaví po moři a v dálce ve vlnách uvidí nádherný ostrov. Je na něm zdroj pitné vody a hrstka vykulených domorodců. Pěkně se pobratří a nají, napijí a řádně zhulí. Podroušený šaman vezme náčelníkův palec místo podpisu, lípne ho pod smlouvu a je to. A kapitán má vyhráno, podepsáno a začnou se mu pěkně sypat zisky.
A my se pak nad fakturami divíme tomu, že čím víc vodou šetříme, tím víc nám rostou náklady. My prostí občané a spotřebitelé na zahrady stavíme nádrže na dešťovku. Má známá nevypouští vodu z vany a pak chodí, vybírá ji konví a zalévá jí kytičky. Brzy se může vrátit doba, kdy se celá rodina vykoupe v jedné vaně, jak to kdysi dělávala v neckách. Vymýšlíme prostě možné i nemožné, ale saháme stále hlouběji do portmonek.
Podle vyjádření Ing. Radka Novotného, autora projektu Pravda o vodě se "´Naháněči koncernu´ pokouší lidi, kteří se pustí do obrany "vody" a vodáren, zesměšňovat nebo koupit. Když to nezabere pokouší se je zastrašit žalobami, politickou likvidací a jinými mafiánskými praktikami."
Pokud se máte chuť a zájem seznámit více s touto problematikou, máte možnost zde: http://pravdaovode.cz/
Až bude voda zpět v rukách měst a obcí a ty budou moci finance reinvestovat, bude zase dobře. Naše zisky přestanou odtékat. Ale o to se musí zasadit především politici.
Zatím je to jen obrovský cedník, kterým voda protéká. Veřejná sféra láduje finančně do toho, do čeho mnozí netuší. Mnohdy ani nevíme, z čeho se vlastně cena vody kalkuluje. A politici se diví, že jim v tom cedníku přibývají stále díry.
Skutečnost je taková, že peníze a voda tak tečou proti sobě... o ceně rozhoduje koncern, který vodu prodává. A na městech a obcích zůstává jen starost o údržbu a investování do rezavějících trubek.
Pokud si ji budeme prodávat sami a bez překupníků, nemůžeme na tom prodělat.
Stejně tak jako veškeré přírodní zdroje je i voda náš svrchovaný majetek. Je prostě naše. Voda je život a náš život rozhodně do rukou koncernů nepatří. A žádný vykutálený Trautenberk ho nemá právo svévolně prodávat.
