Čech bez řízku není člověk

Můj známý mi nedávno vyprávěl... Kdysi při cestě autobusem na dovolenou zažil v reálu podobný film jako Účastníci zájezdu. Naproti přes uličku seděl nějaký táta s mámou a dokonce se tak oslovovali. Učinění Škopkovi to byli.

Pod sedačkou basu lahváčů, ze které táta notně upíjel. Máma potom vyndala půllitrovku zavařeného vepřového, které plavalo v omastku. Společně celou láhev masa spokojeně zdlábli pěkně s chlebem a okurkou. 

A v tu chvíli se známý zamyslel, co s tím omastkem asi máma udělá. Nějakou dobu láhev držela, přesouvala z ruky do ruky. Potom se kradmo rozhlédla a jednoduše tu mastnotu vyzunkla. O pár dnů dovolené v poklusu  měla zjevně postaráno.

A tak jsem si já, milovnice recese řekla, že zkusím třeba řízky. On takový řízek, pěkně do křupava vypečený, ještě s pěnou oleje od smažení na strouhance... je jedno, zda vepřový či drůbeží, to je učiněná pochoutka!

Den před odletem jsem dvě hodiny obalovala řízky na vytouženou cestu na Peloponés.
Měli jsme jich sice v letadle objednáno a zaplaceno půl kila, ale jen na zpáteční let. Jen my dva a nejmladší dcerka. Úplná idylka na konci sezóny.

Řízků jsem přichystala a osmažila dvanáct, ale muž prohlásil, že nechce ostudu a nikam se nepovezou. Žádní Čecháčci s řízky a paštikami! Já bych je přitom moc ráda snědla místo fuj baget za dvě stovky na letišti.
Nicméně, pro klid od chlapa jsme je tedy snědli bez přílohy k snídani. Taky se salátem k obědu. I k večeři s chlebem... až na tři, které jsem hodlala tajně nacpat do batůžku a pronést na letiště. Přece je nevyhodím. Co by tomu řekly děti v Africe?

Povedlo se. Přesto, že muž zkoumavým pohledem provrtal občas moje zavazadlo.
Hrdě jsem dva ze tří pronesla dokonce i do letadla. Jeden totiž snědl už po cestě za volantem, aby si na letišti nedělal ostudu.
Postupně jsme nabyli dojmu, že nám řízky už lezou ven ušima.
Jaké bylo ovšem překvapení, když uličkou letadla připlachtila sexy letuška s dotazem, zda si přejeme ohřát TY objednané řízky...

Prostě nepopsatelné.
Probůh, jaké řízky? Vždyť ani náš Punťa to už nežere! A hned půl kila...
Vládkyně  vzdušného prostoru  byla neoblomná. Prý by je museli vyhodit a české aerolinky se omlouvají za chybu v systému. Máme je objednané pro oba směry. Zajímavé, platili jsme opravdu jen zpáteční let.
A tak jsme je poslušně spořádali. S okurkami, rajčaty a chlebem. Zadarmo.
Po příletu do hotelu na nás čekal all inclusive oběd. Chobotnice, kalamáry a tak...

Jak to jen do sebe všechno narvat?

Dnes se bojím otevřít na pokoji ledničku.
Copak tam na mě asi čeká?

Dva řízky přes celou dlaň s chlebem. Bez okurky.

Přece to nevyhodím, taková dobrota!