Daruji dítě. Zn. došly nám všechny zásoby... .....................
"Nemyslete si, že vás nevidím!"
Matky, které nyní zezelenaly závistí, chápu. Kdo je nucen kvůli pár snědeným lžičkám provádět takřka šamanské tance, strkat si nohu za krk, napodobovat letadlo a doprovázet každé sousto zvukovými výjevy a výčtem všech příbuzných do sedmého kolene, musí při čtení blogu tajně zamáčknout slzu.
Ale pažravé mimino, před kterým by smeknul i Otesánek, to je taky terno.
Ráno, úderem šesté, se začíná ozývat z postýlky něžné broukání:“ Ham..ham..“ které postupně nabírá na intenzitě a nedá se před tím utéct ani přetažením deky přes hlavu. Něžné „ham“ se mění v zuřivé „haaammm!!“
Poté celý den běží v rytmu- co jsem snědl, co bych si ještě dal, proč máma otvírá pusu, co to má pejsek v misce.. apod.
Čekám, kdy dojde na to, že se začneme s jídlem před ním schovávat, ujídat tajně, když zrovna spí a jezdit nakupovat s dodávkou.
Na jeho první slovo jsem se tak těšila a doufala, že to bude MÁMA. Už jsem dokonce zaslechla cosi jako- mam- později se ukázalo, že to není mam,ale ham.
No, a bylo po ideálech.
A to se mi ještě v noci na dnešek zdál hrozný sen (citlivější povahy, nechť to raději přeskočí).
Seděli jsme s manželem u stolu a vychutnávali si snídani. V klidu, mimino spalo a nehrozilo žádné nebezpečí.
Náhle jsme zaslechli strašný dupot, jako když obr překračuje kopce. Do toho zněla motorová pila. A pak se nad námi zjevil u stolu, trčel tam jak Pažout s Horáčkem, když chtěli na výzo samé jedničky, v pazouře držel motorovou pilu a z obrovské tlamy mu kapaly sliny, jak niagarské vodopády. Tlapou si nahrnul všechno, co leželo na stole a nasypal do tlamy. Když polknul, znělo to jako když spadnou šutry do studny, zaměřil se na nás dva a v duchu zřejmě přemýšlel, jestli si nejdřív uřízne stehýnko, nebo mozeček…..
…Ufff..! Probudila jsem se úplně zpocená. Skoro jsem se bála podívat do postýlky. Naštěstí tam spal. Bez motorové pily, normální velikosti, miminko k sežrání.
Už bych na ty horory neměla koukat.
Jedno vím jistě. Nebudu mu číst před spaním Otesánka. Co kdyby ho vzal doslova.
